Písmo nám i celé církvi klade otázku, kolikrát máme odpustit člověku, který se nějak provinil. Není to snadná otázka, mnozí jsou přesvědčeni, že některé přestupky by církev odpouštět neměla. Ale proti tomu stojí Boží milosrdenství. Každopádně teď se na ně spolehněme, …

Mt 18,21-35

Kolikrát máme odpustit člověku, který se provinil? Kolikrát nám odpouští Bůh? Kde jsou hranice lásky k bližnímu? Ježíš říká, že hranice stavět nelze, odpouštět je třeba stále znova, protože takto nám odpouští Bůh.

Věříme v dobrého Boha, věříme, že Bůh je dobrý, odpouštějící, milosrdný, nikoho nezatracuje, všechny zve k sobě, nikoho nevylučuje.

Stojíme na posvátné půdě církve. Ale zároveň nám Písmo dává i praktické pokyny, jak máme jednat v konkrétních situacích. Podívejme se na svůj vlastní život, na jednotlivé situace svého života, a prosme Boha o odpuštění toho, čím jsme se provinili.

Mt 18,15-20

Mt dává praktické pokyny, jak se mají členové obce chovat.

Dnes slavíme veliký svátek, Nanebevzetí PM, poutní slavnost naší farnosti. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie katolická církev slaví 15. srpna, zde byl přeložen ze včerejška.

A zároveň budeme slavit křest malého Izáka Jehudy Štěpána Jirsáka, kterého dobře známe jako ministranta při našich bohoslužbách.

Zj 11; Lk 1,39-56

Mt 14,10-23

„Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám.“

Dnešní úryvek se dělí na dvě části jasně oddělené. 

První se týká Jana Křtitele a Ježíšova vnitřního života. Je těžké ony dvě části srovnávat. První je podstatná pro pochopení Ježíše jako osoby. Vlastně by bylo namístě po této části skončit.

Podobenství o nebeském království

Mt 13,44-46

Kapitola obsahuje celou řadu podobenství o Božím království. Nelze je totiž definovat či popsat jen jedním. Lze je přiblížit obrazy, které vyjadřují nějaký jeho aspekt, ale přesto zůstává nepoznáno, zůstává tajemstvím.

Dnes jsme slyšeli dvě z těchto podobenství o pokladu a perle.

Pšenice a plevel rostou na poli spolu. Můžeme to považovat za chybu, ale můžeme si také říci: Naštěstí. Co by se s námi stalo, kdyby se hospodář rozhodl všechno zlo vykořenit? Děkujme Bohu, dobrému hospodáři, a prosme ho, aby nám naše zlé skutky odpustil.

Mt 13,24-30

Pšenice a plevel

Toto podobenství nám staví před oči dobrou pšenici a zlý plevel. Zřejmě se jedná o jílek mámivý, který zpočátku vypadá velmi podobně jako pšenice, ale když je zralý, tak se dá dobře rozlišit. To že má kořeny propletené s pšenicí radí nechat je růst dohromady. Na druhou stranu zralé zrno tohoto plevele a zejména námel může zničit pšeničnou mouku.

Když bratři Cyril a Metoděj se v 9. století chopili úkolu hlásat křesťanství ve Velkomoravské říši, nebyli jen nositeli náboženství, nýbrž byli i nositeli kultury a vzdělanosti. Aby se v nějakém jazyce dalo hlásat evangelium, je více méně potřeba, aby tento jazyk měl i písemnou podobu. A Cyril a Metoděj stáli u zrodu písma, které se částečně uchovalo dodnes.

Lk 10,1-9

Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. To je žeň světa, žeň lidstva, žeň lidí. Všem by bylo třeba hlásat, že se přiblížilo Boží království, aby zanechali svých pošetilých hádek a sporů nebo honby za ziskem. Prosme tedy pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

Mt 13,1-9

Evangelium nemluví o obilí, ale o rozsévání Božího slova. Jak to, že někdy roste a přináší úrodu, a jindy ne? Čím to, že jsou lidé věřící a lidé nevěřící, když Boží slovo, které se jim hlásá, je stejné? Slovo, semeno, které se rozsévá, je přece stejné. Ale záleží na půdě, do které se zasévá, a o to tu jde.

Máme být dobrou půdou, ve které semeno, zaseté rozsévačem, roste a přinese bohatý užitek.

Někomu se to daří, někomu možná ne. Proč?