3.12.2023, neděle, 1. adventní
Začíná Advent, doba, na kterou se těší mnoho lidí. Doba ticha, doba soustředění, doba vyhlídky na Vánoce. Alespoň já se na něj vždycky těším.
Děkujme Bohu za tento dar, …
Mk 13,33-37
26A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou.
33 Mějte se na pozoru, bděte, neboť nevíte, kdy ten čas přijde. 35 Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno; 36 aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde. 37 Co vám říkám, říkám všem: Bděte!“
Jaký čas? O jakém čase je řeč? To se objasňuje ve verších předcházejících přečtenému úryvku. Tam se říká: tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou.
I do našeho života přišel Pán. Možná jsme aspoň trochu spatřili jeho moc a slávu a rozhodli jsme se pro něj.
Kdybychom ho nebyli přijali, nebyli bychom věřícími lidmi a neúčastnili bychom se křesťanské, katolické bohoslužby, nechodili bychom do kostela, teď bychom tady neseděli.
Jeho vstup do našeho života ale ještě nebyl tím pravým překvapením, o jakém píše evangelium. To bude až na konci, konci času. Nikdo neví, kdy to bude. Pán vstoupí do našeho života a naše životní plahočení, životní trable, skončí. Je to lákavá představa.
Nevíme, kdy to bude, ale pro člověka, který bdí a těší se na veliký příchod Pána, je to vlastně jedno. Bdí a těší se na dvojí Kristův příchod. Jeden bude v jeho smrti a ten čas se dá se značnou pravděpodobností odhadnout. Zmýlit se můžeme o nějaké desítky let.
Druhý příchod bude na konci tohoto světa, a jeho čas se odhadnout nedá. Že ale konec přijde, je zřejmé, Boží zjevení o tom svědčí jasně, ale den ani hodinu nikdo nezná.
Je mnoho lidí, kteří nevěří v konec světa a dokonce jednají tak, jako by vůbec nebrali v úvahu ani konec vlastního života. Hromadí bohatství, jako by v tom mělo být štěstí jejich života. Na to říká evangelium podle Lukáše 12,20: „Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?“
Bdít ale neznamená, že máme neustále na jeho příchod myslet. Jsme normální lidé, kteří se zabývají věcmi současného pozemského života, myslí na spoustu věcí a záležitostí svého života, ale jsou připraveni v kterémkoli okamžiku odložit to, co právě dělají, a vyjít vstříc přicházejícímu pánu, jít cestou zcela neznámou k Pánu. Jsme lidé bdící.
