18.2.2024, neděle, 1. postní

1. kniha Mojžíšova mluví o duze, kterou Bůh dal na znamení smlouvy, kterou uzavírá s lidmi. Pro je znamením, že prší a zároveň svítí slunce, ale nezapomeňme na smlouvu s Hospodinem, kterou nám nabízí.

Mk 1,12-15

Dnešní krátký úryvek z Mk evangelia spojuje několik různých témat.

Pokušení. Ježíš na poušti byl pokoušen od satana, ale všem pokušením odolal. Vydal se ale na cestu, která je lidská a která je plná pokušení, neboť se na ní slibuje vlastní zisk. Ježíš všem pokušením odolal, my se ale možná občas dáme svést ke hříchu, tedy neodoláme pokušení satana.

Žil mezi divokými zvířaty jako v ráji. To je odkaz na starozákonní vizi Boží vlády v Gn 2, Iz 11.

Jan Křtitel hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy.

Když byl uvězněn, začal Ježíš hlásat Boží radostnou zvěst: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“

Jan mluvil o hříchu, „hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy“ (Mk 1,4), tedy o něčem negativním, zlém.

Ježíš mluví o něčem jiném, veskrze pozitivním – Boží království se přiblížilo, obraťte se a věřte. Tak je to v evangeliu podle Marka.

V Matoušově evangeliu je to jinak, tam také Jan Křtitel káže: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“

To byla podstatná výpověď, radostná zpráva o Božím království – už je blízko. Všichni jsme do něho pozváni, i když dnešní svět vypadá neradostně a šíří se v něm násilí, válka, lež a agrese. Přesto máme důvod se radovat.

Boží království je království pravdy, života, spravedlnosti, solidarity a svobody, je to království Boží blízkosti a pokoje, i když se zdá, že v lidských dějinách se to vlastně neuskutečňuje, že tu jsou stále agresoři, kteří rozpoutávají války a nenávist.

Lidské dějiny asi nemůžeme my jako jednotlivci ovlivnit, ale můžeme ve svém životě poskytnout půdu, aby Boží království rostlo aspoň v malém tam, kde jsme.