2.7.2023, neděle, 13. v mezidobí
Mt 10,37-42
Evangelium dnes mluví o různých láskách, které člověk může v životě mít. A ty jsou buďto slučitelné, nebo stojí jedna proti druhé. Děkujme za ně Bohu.
Text se drží jistého schématu. Obsahuje dvě paralelní trojice výroků. Napřed je trojnásobné varování „není mne hoden“.
- 10,37 Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne,
- kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne,
- 10,38 A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě
První mluví negativně o jednání nehodném učedníka Ježíšova. Kdo takto jedná, není Ježíše hoden.
Druhá trojice mluví pozitivně a třikrát slibuje odměnu:
- 10,41 Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok;
- kdo se ujme spravedlivého, že je to spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý;
- 10,42 kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.“
Text je tedy uspořádán s jistou paralelností. Podobných schémat jednání nalezneme v evangeliích celou řadu.
Ale dá se takto dlouhodobě žít? A je to správně? Může si zasloužit slibovanou odměnu, kdo miluje otce a matku méně než Ježíše?
Ve skutečnosti láska k Bohu nemůže nikdy stát jako konkurence proti lásce k vlastní rodině a příbuzným. Pravá láska k Bohu a k člověku nikdy nemohou stát proti sobě. Je-li mezi nimi konflikt, pak to znamená, že to není pravá láska. Nemohu se přece z lásky k Ježíšovi projevovat jako nemilující ke svým nejbližším, třeba k otci nebo k matce.
Není to ovšem vždy snadné. Např. když za socialismu byl někdo tajně přijat do řeholní společnosti nebo se stal knězem a bylo to tak tajné, že ani jeho rodiče to z důvodů bezpečnosti nesměli vědět, byl vnitřně rozvrácen na dvě strany. Ale přesto láska k Ježíšovi nesměla mít za důsledek nelásku k rodičům, právě naopak.
Nic nesmí překážet lásce k Ježíšovi a zároveň nic nesmí bránit naší lásce k bližnímu. Skrze ni se uskutečňuje naše láska k Bohu. Jestliže jedna brání druhé, je na naší lásce něco nepravého. Obě dvě mají společně žít a společně růst.
