17.7.2022, neděle, 16. během roku

Marta a Marie. Evangelium nám nabízí obě role, obě cesty, po kterých šly Marta a Marie. Není však snadné jít po obou z nich. Každopádně mu vzdejme dík a chválu.

Lk 10,38-42

Evangelium nám klade obtížnou otázku, jak si člověk má zařídit život, aby zvládal sedět u Pánových nohou a zároveň svou prací zajišťovat všechno, co je potřeba pro praktický život.

Jak to má udělat člověk, který má plno práce se starostí o rodinu, o domácnost, který chodí do práce? Je v pozici Marty, která měla plno práce s obsluhou. Ale zároveň by chtěl sedět u Pánových nohou a poslouchat jeho slova, rozjímat o Písmu, modlit se. Jenže nelze být zároveň Martou i Marií.

Evangelium tyto dvě role rozkládá do dvou osob. To my ale nemůžeme udělat. Teoreticky jsme mohli vstoupit do kláštera, do řeholní společnosti a tím si zajistit čas na rozjímání a modlitbu, i když ani to ne vždycky. Jenomže to nemůže každý, většina lidí musí žít tzv. světským životem a starat se o tento svět, dbát na partnerské vztahy a pečovat o děti, o další generaci lidí, snažit se vydělat dostatek peněz pro obživu své rodiny, … Pro mnoho lidí to znamená pracovat na různých úkolech až do úmoru, a to třeba i přes to, že jsou součástí řeholní komunity.

Nemůžeme si zvolit úděl Marty a zároveň i úděl Marie. Anebo to je nějak možné? Vždyť v takové situaci byl i Don Bosco a ten prosazoval modlitbu prací. Člověk pracuje, a to on dobře znal, a zároveň se svou prací modlí. Nemůže myslet na Boha, protože musí myslet na svou práci a jí se věnovat. Ale svou práci přináší Bohu jako radostnou oběť, ve které se mu klaní, ve které mu děkuje, ve které mu vzdává chválu, ve které ho prosí o jeho podporu a pomoc. To je modlitba prací. Aby to byla modlitba prací, a ne jenom práce, musí si to člověk aspoň občas uvědomit – tedy že chválí Boha, děkuje Bohu a prosí Boha. Na to si musí nějaký čas najít, aspoň krátkou chvilku.