5.1.2025, neděle, 2. po narození Páně

Jan 1,1-18

Narození Ježíšovo přesahuje schopnost představivosti spousty lidí. Proto se mnozí utíkají k povrchní zábavě a k nabídce náhražek adventních trhů a drahých dárků a dobrého jídla a pití. Je bohužel mnoho lidí, kteří nedorostli k slavnostnímu tajemství Vánoc. Bohu díky to nejsou všichni.

Evangelium podle Jana, ze kterého jsme četli, tedy prolog evangelia, je obtížný text, je to kus Janovy teologie. Četli jsme ho už o Vánocích. Teď ho čteme po druhé, jako by to jednou nestačilo. Ale dotýká se hloubky tajemství Vánoc, které se pro mnoho lidí ztrácí pod pozlátkem vánočních koled, jmelí a přání všeho dobrého, která ale nic neznamenají.

Jan se dotýká dvou teologických témat: V Ježíši Kristu přichází Bůh takříkajíc „domů“, přichází do světa, který povolal k bytí a který je jeho stvořitelským dílem. Ale zažívá i odmítnutí od těch, kteří jsou jeho. Ježíš odkazuje na reakci židů, kteří odmítli jeho mesiášský nárok.

Jan ale mluví i o nás. Nakolik jsme připraveni a schopni přijmout poselství Vánoc, nakolik připustíme, aby Bůh vstoupil do našeho života a přinesl nám naši záchranu, vysvobození, spásu? Zpíváme sice Narodil se Kristus Pán a Chtíc aby spal, tak zpívala nebo Nesem vám noviny, ale necháme se snadno zahltit radovánkami Vánoc a přestaneme vidět jejich skutečný nárok.

Poskytnout nově narozenému Ježíšovi domov znamená pustit ho do svého domova, aby se tam znamení Vánoc, totiž vtělení Božího Syna, mohlo stále znovu opakovat.