20.8.2023, neděle, přeložený svátek nanebevzetí Panny Marie
Protože mnozí teologové ve 20. století popírali nanebevzetí Panny Marie, reagoval na to v roce 1950 papež Pius XII. vyhlášením dogmatu o nanebevzetí Panny Marie. „Maria byla po dokončení běhu pozemského života s tělem i duší vzata do nebeské slávy.“ Tak se praví ve vyhlášení dogmatu papežem.
PM je po samotném Bohu ústřední postavou křesťanství. Nemáme ji ovšem oslavovat pro ni samu, nýbrž pro Boží milosrdenství a moc Spasitele. Nanebevzetí PM není výjimkou, zvláštností a kuriozitou křesťanství, nýbrž je započetím cesty, na kterou jsme pozváni my všichni a na které ona nás předchází, cesty spásy. My křesťané na tuto cestu vstupujeme křtem, ale je mnoho lidí, kteří na cestu spásy vstupují nějak jinak.
Nanebevzetí PM je fakt, který byl stvrzen naukou církve, vyhlášením dogmatu. Je to ovšem fakt, který není vůbec jasný a průzračný, tak jako není jasná a průzračná existence člověka po jeho smrti a také po všeobecném soudu nad světem, po konci dějin tohoto světa.
Potíž je např. v tom, že my si to logicky představujeme jako rozložené v čase, probíhající v čase. Pak si klademe otázky, jako jak dlouho musí člověk po smrti trpět pro své hříchy? Jak moc a jak dlouho musí PM prosit Otce, aby nám pomohl v našich potřebách nebo v našem utrpení? Jak dlouho musíme my uprošovat ji, aby nám pomohla? Ale to jsou otázky nepřípadné. Boha není třeba uprošovat, aby se nad námi smiloval a dal nám, co potřebujeme. On je přece připraven dát nám hned, co potřebujeme pro svou spásu, ale zároveň ponechává prostor lidské svobody a tvořivosti a potřebuje, abychom o dar jeho lásky stáli.
Katolická církev vyznává celkem čtyři mariánská dogmata, tedy články víry:
- o Mariině panenství (v několika starověkých dokumentech)
- o Marii jako Bohorodičce (431 na 3. všeobecném koncilu v Efezu),
- o Mariině neposkvrněném početí (1854)
- o Mariině nanebevzetí (1950).
To je tedy katolická nauka. Církev nás vede k víře, která zahrnuje i víru v PM a úctu k ní. Je namístě se modlit k PM a spoléhat se na její podporu, ale nemělo by smysl spoléhat na pomoc Mariinu, pokud bychom nespoléhali na samotného Boha.
Maria je naší souputnicí v životě, jen nás předběhla a raduje se v Božím království, kam my teprve směřujeme. Bez pochyby se za nás modlí a odevzdává osudy a potřeby každého člověka Božímu milosrdenství. Zároveň je pro nás vzorem k následování.
Přes všechny obtíže pochopit nanebevzetí PM nám víra ukazuje cestu, která vede k Bohu, a to ve společenství s PM.