24.9.2023, neděle, 25. v mezidobí

Mt 20,1-16

Denár za den práce

Podobenství, které Ježíš vypráví, by i dnes způsobilo naštvání těch, kteří pracovali celý den a dostali stejně, jako ti, kdo pracovali hodinu. Vyvolalo by to i protesty odborových organizací a podiv ostatních zaměstnavatelů. Ale ukazuje nám drastickým způsobem, jak jinak Bůh jedná, než je naše představa o spravedlnosti.

Jde tu o Boží spravedlnost a Boží dobrotu. První dělníci dostali, co s nimi bylo ujednáno, a pracovníkům poslední hodiny ukazuje hospodář svou dobrotu. Dává jim to, co onoho dne potřebují ke svému životu. Neodpovídá to naší představě o spravedlnosti ani o dobrotě, ale vůči Bohu se nemůžeme odvolávat na své zásluhy a něčeho se dožadovat. Bůh může každému dát ze své dobroty.

Dělníků, kteří si myslí, že by měli dostat víc, se hospodář ptá, zda závidí těm, kdo pracovali jednu hodinu. Tuto otázku si musíme položit i my, když vidíme, jak Bůh tak bohatě dává jiným, ale nám ne.

Odpověď na tuto otázku můžeme snad najít, když si uvědomíme, že můžeme být Bohu vděčni za práci, za službu na Boží vinici a nemusíme závidět těm, kteří jakoby dostávají větší odměnu, neboť tato služba a společenství s Bohem nám může už v tomto pozemském životě přinášet štěstí. Už práce na Boží vinici je odměnou.

Vděčnost za to, co nám Bůh už nyní dává, vděčnost za společenství s ním nám zabraňuje, abychom se dívali, zda jiní nedostali víc, a abychom od Boha požadovali víc. Vděčnost je základní motiv, proč přijímáme společenství s Bohem a jeho řád.

Od Boha nemůže nikdo nic vyžadovat, protože jsme už dostali všechno, co jen je myslitelné. Je jen potřeba otevřít oči a vidět to, vidět veliké Boží dary, které jsou i v úkolu, který nám hospodář přidělil.