6.10.2024, neděle, 27. v mezidobí

Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! Když Bůh dá dvěma lidem dar jednoty a lásky, mohou z něj čerpat sílu ke společnému životu. Někdy se to ale nezdaří.

Jsou však přesto lidé, i křesťané, jejichž manželství se z viny jednoho nebo obou rozpadlo nebo došlo při jeho uzavírání k omylu a ti dva se vůbec neměli brát. A protože nedokážou nebo nemohou žít sami, uzavřeli nové civilní manželství. Žijí tedy v rozporu s tím, co říká Písmo, s Boží vůlí.

Církev může tuto situaci řešit anulací prvního manželství, tedy prohlášením, že první manželství nebylo platně uzavřeno, tedy že vůbec nenastalo. To je ovšem problematické, když domnělí manželé spolu žili delší dobu nebo dokonce spolu mají děti.

Milovali se a plodem jejich lásky bylo vzájemné obohacování a případně vztah k dalším osobám, totiž k jejich dětem. Ale jako by na to zapomněli. Bůh ale nezapomíná, zapomenout může jen člověk. Bůh nikdy nepřestane milovat, přestat milovat může jen člověk.

Když se manželé rozejdou a rozvedou, je to každopádně špatně, je to v rozporu s Boží vůlí, ať bylo jejich první manželství uzavřeno řádně nebo ne. Ale i kdyby se člověk dopustil sebehoršího hříchu, sebehoršího zločinu, Bůh mu v každém případě chce odpustit. Je ovšem třeba, aby se k němu člověk obrátil s lítostí a s touhou po odpuštění a s vůlí napravit škodu, kterou způsobil, nakolik je to ještě možné.

Co může člověk dělat v této prekérní situaci? Vypadá to, že cesta ke společenství církve je mu uzavřena a že jeho údělem je po zbytek života žít v rozporu s tím, co od něj Bůh žádá, že Bůh mu odpustit nechce a nemůže. Ale není to tak, že mu odpustit nechce církev?

Papež František sice plně uznává nauku církve o nerozlučnosti manželství, ale také nauku o dobrotě Boží. Ví tedy, že člověk žijící v neregulérním manželství nemusí za nějakých okolností být člověkem v hříchu a že může být v milosti Boží, i když nesplňuje Boží požadavky. Nemusí být vyloučen z plného církevního života a může i přistupovat ke svátostem, tedy ke svátosti smíření a k eucharistii. Jestli v takové situaci je, mu řekne jeho svědomí po poradě s knězem. Je to jeho zásadní rozhodnutí, ale není nemožné.

Tato nauka je obsažena v exhortaci Amoris laetitia z roku 2016. Tu někteří katolíci odmítají v přesvědčení, že jejich spravedlnost je větší než spravedlnost Boží a že věci rozumějí více než papež. To jsou lidé, kteří nejsou ochotni domnělého hříšníka přijmout mezi sebe. A to je projev nelásky. Bůh člověka ale nepřestane nikdy milovat a přijímá i toho, o kterém jsou jiní přesvědčeni, že je hříšník. Boží náruč je vždycky otevřená.