29.10.2023, neděle, 30. v mezidobí

Dnes, jak mnozí možná nevědí, slavíme posvěcení chrámu, posvěcení tohoto posvátného prostoru, kde se shromažďuje Boží lid k bohoslužbě.

Dnes, tak jako minulou neděli, čteme v evangeliu o otázkách, které Ježíšovi kladli ti nejzbožnější ze zbožných v židovském národě, kterými byli farizeové.

Minulou neděli to bylo z Mt 22 a šlo o otázku, zda se má platit daň císaři, nebo ne. Dnes opět v MT 22 čteme o otázce, které přikázání je v Zákoně největší.

Ježíš v obou případech dává tazatelům odpověď, ale jsou to zvláštní otázky, jejichž cílem není něco se dozvědět, nýbrž tázaného, totiž Ježíše, chytit do pasti. Minulý týden bylo účelem jejich dotazování, by ho „chytili za slovo“, dnes chtějí Ježíše „uvést do úzkých“. Chtějí tedy ukázat, že v jeho tvrzeních je rozpor a že tedy nemohou být pravdivá.

Je to, jak vidíme v Bibli, stará taktika, která ale nevymizela dodnes a v církvi se užívá. Dnes má podobu tzv. dubií. Dubium je pochybnost o nějakém tvrzení či prohlášení autority, která vyžaduje další vysvětlení. Množné číslo od tohoto latinského slova je dubia.

Dubia, pochybnosti, církevní autoritě předkládají někteří činitelé, kteří se tváří, že určité věci nevědí nebo o nich mají pochybnosti a potřebují vysvětlení. Ve skutečnosti ale žádné vysvětlení nepožadují a nechtějí, tak jako farizeové v Mt. Účelem jejich dotazování je církevní autoritu chytit za slovo, uvést ji do úzkých a ukázat, že autorita jednoduše nemá pravdu a skutečnou autoritou není. Účelem jejich dotazování tedy není něco se dozvědět, nýbrž dokázat, že církevní autorita se mýlí, resp. že není autoritou. Tazatelé jsou totiž přesvědčeni, že na položené otázky znají odpověď už předem.

V nedávné době se s takovými dubii obrátilo na papeže pět kardinálů z různých zemí. Jejich otázky se týkaly výkladu Božího zjevení, postoje církve ke svazkům osob stejného pohlaví, synodality jako konstitutivního rozměru církve, kněžského svěcení žen a pokání jako nutné podmínky svátostného rozhřešení. 2. října t.r. poslal papež své odpovědi, které jsou v souladu s jeho dosavadní naukou a s naukou tradice církve, takže je bylo možno znát už předem. Chytit papeže do pasti se jim tedy nepodařilo.

Kardinál Duka se k této skupině pěti připojil a zaslal papeži soubor dokonce deseti otázek. V nich jde zejména o to, zda rozvedení a znovu sezdaní katolíci mohou nebo smějí přijímat eucharistii. To je ovšem otázka, kterou papež řešil už v exhortaci Amoris Laetitia v roce 2016 a stačilo by tedy si jeho odpovědi přečíst tam. Nicméně 25. září napsal papež kardinálovi svou odpověď.

Jsou to složité otázky týkající se současného stavu církve. Dnes jsme je naznačili, ale budeme se k nim muset vrátit. Rovněž se budeme muset vrátit k synodě, která v současnosti probíhá v Římě.

Jsou to otázky složité, ale nadějné, protože dávají výhled v dobré vyřešení. To je církev, to je naše církev.