3.11.2024, neděle, 31. v mezidobí

Svoboda a zodpovědnost

Mk 12,28b-34

Poukaz na dvě největší přikázání je základem židovské a křesťanské morálky. Morální teologie nám dává objevovat, jak má člověk jednat. A to je tady vyjádřeno.

Když třeba někdo v Boha nevěří, a to může snadno být, nemůže jej milovat. Boha nelze vidět či hmatat. Ale bližního každý vidí a milovat jej je povinností každého. Každý člověk má morální povinnost jednat vůči bližnímu v souladu s tímto přikázáním.

Když člověk miluje, když má lásku, ustupují všechna jednotlivá přikázání až na druhé místo, byť byla sebedůležitější. Ať to jsou přikázání Božího zákona, Desatera, zákony státu nebo nepsané zákony společnosti.

Ty všechny mohu znát a plnit je, nebo znát a neplnit je. Ale co když je neznám, nebo ne všechny? Přesto mohu být člověkem, který plní to nejdůležitější, přikázání lásky k bližnímu, a pokud jsem věřící, i k Bohu.

Láska překrývá všechna přikázání. Z lásky mohu neplnit některý z příkazů a jednat přitom dobře.

Sv. Augustin říká: Miluj a dělej, co chceš. Je to pravda, člověk smí dělat cokoliv, když má lásku a jedná z lásky. Vypadá to jako zrušení všech přikázání, ale není to tak. Člověk je naprosto svobodný dělat, co chce, i porušovat všechna přikázání. Ale má to háček.

Není to žádné zrušení morálky, není to osvobození od přikázání. Naopak, je to morálka mnohem náročnější než morálka plnění povinností. Klade nám obrovské požadavky a předpokládá osobní zodpovědnost.

Jednotlivá přikázání si může člověk odškrtnout, že je splnil, a má pokoj. S přikázáním lásky je to jinak, to si člověk nemůže nikdy odškrtnout, i když jedná ve své naprosté svobodě. To je morálka mnohem náročnější, morálka vlastní zodpovědnosti. Bernard Häring, proslulý německý morální teolog, postavil na tomto principu celý svůj teologický systém. Jedna jeho kniha se jmenuje „Láska je víc než přikázání“.

Papež František také píše o tom, že v jednotlivém výjimečném případě člověk může porušovat jednotlivé církevní přikázání, a přitom se nedopouštět hříchu, zůstávat v Boží milosti, protože jedná z lásky a v lásce a za svou svobodu nese vlastní zodpovědnost.

Tak tedy závěr: V Písmu čteme mnoho různých příkazů a zákazů. Když se rozhodneme některý z nich neplnit, smíme to udělat, jestliže nám to přikazují ona největší přikázání. Děláme to na vlastní zodpovědnost a s vědomím, že s tímto svým svobodným krokem budeme jednou muset předstoupit před Boží soud. A tam jej obhájit. Pokud jej nemůžeme obhájit před Bohem, tak jej nedělejme.