2.6.2024, neděle, 9. v mezidobí

Dnes, jak asi všichni víme, pět dětí z našeho farního společenství poprvé v životě přijme svátost eucharistie. Šestá je Maruška, která přijme eucharistii později. To je událost, která vnese do jejich života nové světlo a novou sílu. Kéž je jejich světlem a silou po celý jejich život. Děkujme Bohu …

Mk 2,23-28

Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu.

Židé znali a uznávali mnoho příkazů a zákazů. Měli k nim respekt, protože pocházely od Boha. Mezi nimi byly i příkazy o sobotě, co bylo a co nebylo dovoleno dělat. Člověk nesměl konat žádnou práci. Přesto to Ježíšovi učedníci nerespektovali a trhali klasy. A Ježíš se postavil za ně. Co měli učedníci dělat, když měli hlad a neměli nic jiného k jídlu?

Za zvláštních okolností je dovoleno přikázání překročit, všechna smějí být překročena, kromě jednoho, přikázání lásky k Bohu a k člověku.

Přikázání lásky k Bohu ovšem nemůže platit pro lidi bez víry. Víru dostává člověk od Boha jako dar, který někteří lidé nedostávají. Člověk by měl věřit v Boha, ale to není nepřekročitelné přikázání. Někdo prostě nemůže. Takže ono skutečně nepřekročitelné přikázání je přikázání milovat člověka. Máme milovat všechny lidi kolem sebe, své rodiče, sourozence, spolužáky, učitele ve škole a vůbec všechny lidi, i ty, které neznáme.

Tak to Ježíš ukládal svým učedníkům, tedy Židům. Pro křesťany to ale platí zrovna tak. Bůh nám dává mnoho přikázání, církev také. Ale možná některá z nich porušíme, protože nám to bude ukládat přikázání lásky, protože nám bude svědomí říkat, že jinak nelze. Jen jediné přikázání nesmím nikdy překročit, a to i kdybych byl nevěřící, přikázání lásky.

Kdybych všechna přikázání dodržoval, ale provinil se proti lásce, jsem na falešné cestě. Když bych z lásky k bližnímu porušil kterékoliv přikázání, i to nejpřísnější, jsem zachráněn. Ale musím opatrně rozlišovat, které moje jednání je jednáním z lásky a které není.