24.4.2022, neděle Božího milosrdenství, 2. po Velikonocích

Jan 20,19-31

Během Jubilea 2000, tedy svatého roku 2000, ustanovil Jan Pavel II., aby se v celé církvi neděle po Velikonocích, zvaná také Bílá neděle, nazývala také nedělí Božího milosrdenství. Stalo se to v souvislosti s kanonizací Faustiny Kowalské, která se narodila v roce 1905 a zemřela v roce 1938 a byla horlivou hlasatelkou Milosrdného Ježíše.

Svatý rok 2000 znamenal oslavu vstupu do 21. století. Je modlitbou chvály a díků především za dar vtělení Syna Božího a za dar vykoupení, které vykonal pro každého člověka.

Vstupní modlitba:

Bože, děkujeme ti, že se o těchto Velikonocích naše víra znovu rozhořela, a prosíme tě: opatruj v nás tento svůj dar, ať všichni stále hlouběji chápeme, že jsme byli znovuzrozeni z vody a z Ducha svatého a že za naše vykoupení prolil svou krev tvůj Syn. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého …

Učedníci měli strach před židy, proto měly zamknuté dveře. K těmto lidem přichází zmrtvýchvstalý Ježíš a říká: Pokoj vám. Toto osobní setkání s ním vedlo k tomu, že uvěřili, že žije, že vstal z mrtvých. Předtím to byli učedníci nevěřící, potom věřící v Kristovo zmrtvýchvstání.

Tomáš ovšem nebyl s nimi, Ježíše neviděl a neuvěřil, že žije. To se stalo až za týden, kdy ho i on uviděl a uvěřil, že žije. Evangelium ho sice nazývá nevěřícím, ale nevěřící byli původně všichni.

To píše Janovo evangelium napsané koncem prvního století. Ti, kteří Ježíše viděli živého vlastníma očima, umírali nebo už byli mrtví, vždyť šlo o události, které se staly před více než šedesáti lety. Očití svědci už nebyli.

S tím se musela církev nějak vyrovnat. Bylo třeba myslet na budoucnost křesťanského společenství, církve. Přicházeli noví křesťané, kteří Ježíše neviděli, a přesto uvěřili. To nebylo snadné. Evangelium proto píše: Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.

Ve stejné situaci jsou od těch dob všichni, všichni křesťané. Ptejme se proto sami sebe: Jak k tomu došlo, že jsem uvěřil, když živého Ježíše jsem neviděl?

Nedělejme si iluze, že bychom my, rozumní lidé, byli reagovali jinak než Tomáš. Byli bychom také řekli: Dokud neuvidím, neuvěřím.

Tuto překážku ale církev zvládla tím, že se dovolává svědectví těch, kdo Ježíše opět živého viděli i poté, co byl zabit. To je tradice církve, ve které se svědectví o Ježíšovi předává z generace na generaci. To je tradice víry, která se předává z generace na generaci. Některá tato svědectví jsou zapsána v Bibli, v Novém zákoně. To je tradice písemná. Díky tomuto předávání víry, tradici víry, můžeme i my být lidmi věřícími a radovat se ze své víry.

Včera jsme tady pokřtili malého Dominika, který ještě o víře v Boha nemá ani tuchy. Jako pokřtěný je pozván, aby se chopil této tradice, aby v ní vytrval a jednou ji předával dál.