13.2.2022, neděle – 6. v mezidobí

Jer 17,5: Prokletý člověk, který spoléhá na člověka a svým srdcem odstupuje od Hospodina!

Lk 6,17.20-26

Ježíš se zastavil se svými učedníky na rovině, spolu s velkým zástupem lidí, kteří přišli odevšad, aby ho slyšeli. A Ježíš mluví o blahoslavenstvích. Zahleděl se na své učedníky a řekl: Blahoslavení chudí, hladovějící, plačící atd.

Proč je prohlašuje za blahoslavené či šťastné? Protože pro spravedlnost Boží budou nasyceni, rozesmáti, za každé křivé obvinění budou odškodněni, protože, jedním slovem řečeno, on je od této chvíle přijímá do svého království. Jsou blažení proto, že existuje Boží spravedlnost, která povyšuje ty, kdo byli nespravedlivě poníženi a snižuje ty, kteří se sami povyšovali.

Evangelista po čtyřech blahoslavenstvích vyslovuje čtyřikrát Běda, neboť podle Ježíšových slov se věci obrátí, poslední budou prvními a první posledními.

Tato spravedlnost a tato blahoslavenství se uskuteční v nebeském království, Božím království, které se naplní na konci času, ale už je přítomno nyní. Kde jsou chudí zabezpečeni a mohou přistoupit k hostině života, tam se už dnes ukazuje spravedlnost Boží. Ukazovat Boží spravedlnost je úkol, ke kterému jsou povoláni učedníci Kristovi, tedy všichni věřící, už dnes, v dnešní společnosti.

Stojí tady v protikladu blahoslavenství a bědy. Tím je zdůrazněno sociální poselství evangelia podle Lukáše.

Kdo by toužil po tom, o čem píší jednotlivá blahoslavenství? Být chudý, hladovět, plakat, být nenáviděn, být vyloučen, být potupen, být se svým jménem vyškrtnut jako prokletý. Lidé logicky touží, aby byli z bídy života vysvobozeni, aby mohli užívat radostí, o kterých blahoslavenství mluví. Nikdo přece netouží po utrpení, nýbrž po radosti z vykoupení.

A nemusí to znamenat, že lidé bohatí, nasycení, smějící se, chválení jsou ztraceni, zatraceni, že jejich život nutně směřuje do pekel. Vždyť právě o to usilujeme pro sebe i pro druhé. Vyjadřuje se tím kontrast k blahoslavenstvím a varování a zdůraznění naléhavosti Ježíšova poselství, naléhavosti poselství sociální spravedlnosti. Logika blahoslavenství a hrozeb je vlastně převrácená.

Mnozí lidé prožívají bědy života, ale Ježíš u Lukáše říká, že Bůh to tak nenechá. Není to konečný stav věcí. Ježíš nám ukazuje cestu, na které se můžeme radovat přesto, že jsme chudí, hladovíme, pláčeme a jsme tupeni. Šťastný život, životní štěstí se neodkládá do budoucnosti, nemá přijít až po smrti, nýbrž jeho začátek má být už teď. Nebeské království už roste v naší přítomnosti a my se z něj máme radovat a máme pro jeho růst pracovat. Kdykoliv se nám podaří uskutečnit něco z příslibů blahoslavenství, tedy aby lidé nežili v chudobě, nehladověli, neplakali, nebyli vylučování ze společenství, tak se projevilo nebeské království.