16.1.2022, neděle, 2. během roku

Ježíš se rád dává pozvat. Evangelia vypráví o různých příležitostech, kdy byl Ježíš hostem, a to nejen u přátel. Ježíš jako host je známý biblický obraz, ale zároveň šlo při společném jídle o něco ještě víc.

Ježíš byl rád hostem a dává se pozvat i do našeho života. Má se z toho stát svátek, jeho přítomnost má totiž z něj učinit zázračný, podivuhodný svátek. Proto stojí na začátku Janova evangelia tento příběh o svatbě v Káně jako úžasné uvedení do Ježíšova působení. Ale evangelistovi nejde jen o příležitost, při které byl Ježíš pozván, jde mu o velkolepost, velikost a slávu Ježíšova života.

Na začátku Janova evangelia, ve verši 1,14, se říká: A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

A na konci, v Ježíšově závěrečné řeči ve velekněžské modlitbě ve v. 17,24 se říká: Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa.

Janovo evangelium tedy mluví o Ježíšově slávě jako Boží skutečnosti, která je skrytá za skutečností pozemskou. Ježíš, Kristus, přicházející z této Boží skutečnosti, je plný slávy, když jde k nám jako host, když s ním můžeme sedět na hostině.

Ale je tu ještě další osoba, Panna Maria, Ježíšova Matka, která stojí jako prostřednice mezi svatebčany a Ježíšem. Svatebčanům došlo víno a Maria to viděla. Ona s tím nemohla nic dělat. Ale řekla to Ježíšovi a on s tím něco udělal, byl to jeho první zázrak.

Lidé se obracejí na Marii, případně na jiné svaté, se svými potřebami. Činí tak s nadějí, že jim Panna Maria či svatí pomohou. Oni ale nemohou nic udělat, i když vidí naléhavost prosby. Nejsou všemocní ani vševědoucí, mohou pouze postoupit prosbu Bohu všemocnému a vševědoucímu, respektive mohou pouze odkázat prosebníka, aby se obracel k Bohu. Jestliže on se rozhodne zasáhnout do dějin tohoto světa, učinit zázrak a splnit prosbu, je to jeho dílo, ne dílo světce.

Tak má vypadat úcta k Panně Marii a ke svatým. Nechceme ji nijak umenšovat, ale je třeba jí dát v náboženském životě její pravé místo.

Jestliže se obracíme k Bohu se svou prosbou, nedělejme to oklikou přes svaté, nýbrž přímo.