30.1.2022, neděle, 4. v mezidobí
Dnes si připomínáme zítřejší svátek Dona Bosca. Pro celou salesiánskou rodinu je to veliká slavnost, i pro tuto farnost. To, že byla formálně zrušena jako farnost salesiánská, nic nemění na skutečnosti, že její společenství velmi podpořili salesiáni a vtiskli jí salesiánského ducha otevřenosti, přátelství a vzájemné komunikace.
Jan Bosco se narodil 1815 v Becchi u Turína v rodině chudých rolníků. Když se stal knězem (1841), věnoval se opuštěným dětem z rozvrácených rodin a dělnické mládeži v Turíně. Pomáhal jim nacházet rovnováhu mezi povinností a svobodou. Jeho výchovný systém byl založen na předcházení chybám a životním omylům mladých lidí. Důsledně se vyhýbal nátlaku a hrozbám. Založil Oratoř svatého Františka Saleského, kde se konaly večerní přednášky; byl tam i učňovský domov, střední škola, odborné kursy, pamatovalo se i na prázdninové tábory. Aby toto jeho dílo mohlo pokračovat, založil řeholní společnost salesiánů a stal se spoluzakladatelem kongregace sester Panny Marie Pomocnice. Zemřel v Turíně 31. ledna 1888 a za svatého byl prohlášen v roce 1934.
Zároveň si připomínáme Mary Ward, Marii Wardovou.
Mary Ward 1585 - 1645 byla anglická řeholnice, zakladatelka Kongregace Ježíšovy, u nás známé jako Anglické panny. a to podle řehole svatého Ignáce a první dívčí školu. Řeholnice žily sice v klášteře, jinak se ale volně pohybovaly po městě, což nebylo obvyklé a naráželo na odpor. Wardová se vydala do Říma, kde její sestry se svolením papeže učily, aby získala jeho schválení. Protože však sestry nedodržovaly klausuru, musely z Říma odejít do Bavorska, kde jim papež povolil zřídit klášter a otevřít dívčí školu v Mnichově. Roku 1631 však papež Urban VIII. sdružení rozpustil a Wardová byla dva měsíce vyšetřována inkvizicí. Roku 1639 se ilegálně vrátila do Anglie a roku 1645 tam zemřela.
Teprve roku 1703 získala její kongregace papežské schválení a roku 1877 i Institut blažené Panny Marie (IBMV). Roku 2009 prohlásil papež Benedikt XVI Mary Wardovou za ctihodnou. V českých zemích měly od roku 1791 klášter a školu u sv. Josefa na Malé straně v Praze, od roku 1921 klášter a školu ve Štěkni u Strakonic. Název Congregatio Jezu smějí používat až od roku 2004.
Lk 4,21-30
Je třeba, abychom si přečetli kousek předchozího textu z minulé neděle:
Lk 4,14-21
Povstal, aby předčítal (z Písma). Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo: `Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.' Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagoze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."
To je věta, kterou úryvek minulého týdne končí a dnešní začíná.
Evangelium mluví o tom, jak došlo ke zvratu v postoji lidí v synagoze k Ježíšovi. Napřed mu naslouchali, protože jeho slova lahodila jejich uším a jejich samolibosti, jejich přesvědčení, že oni jsou ti jediní svatí. A za chvíli se rozhodli, že ho zabijí, ukamenují – poté, co jim říkal slova, která zřejmě byla výtkou.
Vdova ze Sarepty v Sidónsku i Náman ze Syrie totiž byli oba cizinci, nepatřili k vyvolenému národu. A přece právě jim Bůh pomohl a svým vyvoleným lidem ne. To mělo své příčiny. Že Boží milost dává přednost právě jim a že Ježíš na to poukazuje, jeho posluchače pobouřilo. Ježíš se dotkl citlivého místa. Posluchači v synagoze byli zřejmě přesvědčeni, že oni mají výlučný vztah k Bohu, a to je tady zpochybňováno. Copak je Jahve Bohem i pro cizince, pohany, nevěřící?
Ježíš tu staví požadavek, aby změnili svůj pohled na sebe, aby změnili svoje chápání vztahu cizinců k Bohu, aby opustili svou výlučnost. A to jim vadilo.
Nelze se spoléhat na přízeň davu, ta může být velmi pomíjivá, jak Ježíš zažil hlavně po svém zatčení. Najednou tento dav křičel „Ukřižuj ho!“ A nepřízeň davu může postihnout i nás.
Ježíš lidi v synagoze provokoval. Říkal jim pravdu, která ovšem byla jim nepříjemná. Říkal jim, že Bůh miluje všechny lidi a oni nemají výlučný nárok na jeho přízeň. Ale oni to nechtěli slyšet. Byla to pravda tak nepříjemná, že se rozhodli kvůli tomu zabít člověka. Kdyby se jim to bylo podařilo, nebyl by Ježíš umřel na kříži, nýbrž by byl ukamenován a symbolem křesťanství by nebyl kříž. Ale naštěstí k tomu nedošlo, i když se později ukázalo, že Ježíš měl pravdu, že je zde pro všechny lidi, pro celý svět.
Synodální církev – závěry plynoucí z dotazníků
