31. 10. 2021, neděle, 31. během roku
Dnes slyšíme z páté knihy Mojžíšovy a z evangelia podle Marka slova Slyš, Izraeli, hebrejsky Šema Israel. To jsou slova, která zavazují Izrael a každého Izraelce a každého člověka, který je slyší, jsou to slova posvátné smlouvy a posvátného příslibu. Vzdejme Hospodinu dík a skloňme se před ním v pokoře a prosme ho, aby nám odpustil náš hřích.
Dt 6,2-6; Mk 12,28b-34
V prvním čtení jsme četli text z Páté knihy Mojžíšovy 6,2-6. Součástí tohoto úryvku je příkaz milovat Boha s názvem „slyš, Izraeli“, hebrejsky „Šema Israel“. Tato slova jsou základním vyznáním Izraele a Židé je jako své vyznání používají dodnes. Cituje je i Ježíš v Matoušově (22,36-38) i v Markově (12,28-34) evangeliu, ze kterého jsme dnes četli. V židovství je tento text nejdůležitější částí modlitby, kterou se každý zbožný Žid modlí dvakrát denně.
„Milovat Hospodina celým svým srdcem a celou svou duší“ je v Páté knize Mojžíšově ustálený výraz, Mojžíš ho opakuje shromážděnému Izraeli. (5,1: Mojžíš svolal celý Izrael.) K této lásce je povolán v první řadě celý Izrael jako lid, a současně každý jednotlivý Izraelita. Také Hospodinova láska – přestože zároveň žehná každému jednotlivci – je v první řadě věnována židovskému lidu jako celku, jak vyplývá už z oslovení „slyš, Izraeli“. Jedině ve společenství je možné uskutečnit spravedlivý společenský řád, který Mojžíš lidu předkládá před vstupem do zaslíbené země, totiž naplnit přikázání Desatera.
Náš úryvek končí slovy: Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci. Ono „dnes“ se v Páté knize Mojžíšově opakuje dva a šedesátkrát. Je liturgickým zpřítomněním předání smlouvy Izraeli. Každý, kdo čte nebo slyší toto „dnes“ v Páté knize Mojžíšově, se má cítit tak, jako kdyby Mojžíš stál v tuto chvíli před ním a přímo jemu osobně předával naléhavou výzvu: následuj v lásce jediného Boha. Dnes, právě teď. Je to výzva nejvyšší naléhavosti.
Dovolme i my dnes, aby do našeho srdce, do středu naší bytosti, vstoupila tato veliká výzva. Nedopusťme, aby náš čas, který trávíme při bohoslužbě a modlitbě s Bohem, pro nás byl jednou z mnoha činností, stejně důležitou mezi ostatními. Bůh je jeden, jediný, jedinečný, pramen všeho našeho bytí. Jemu je třeba věnovat veškerou pozornost, jemu zasvětit celý život, i když samozřejmě musíme věnovat pozornost všedním věcem našeho života, i když se musíme starat o mnoho věcí. Tato naše starost, naše pozornost zaměřená na každodenní věci, na naši práci, na chod domácnosti, na prospěch našich dětí ve škole atd. má být ale formou modlitby, kterou vznášíme k Bohu. Většina z nás zdánlivě nemůže každý den trávit hodiny na modlitbách, naší modlitbou však může být práce, kterou konáme. Ona má být projevem toho, že my, lid Boží, Izrael, slyšíme Boží příkaz a nabídku a bereme je vážně.
