5.12.2021, neděle – 2. adventní

Jan Křtitel volal: … Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Protože na této cestě je možno potkat Boha. Ale záleží na nás. Děkujme Bohu, že nám nabízí tuto cestu s ním a prosme ho, aby nám odpustil všechny falešné kroky.

Lk 3,1-6

Jan Křtitel volal: … Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! … A každý člověk uzří Boží spásu.

To je vážná výzva. Částečně znamenala tehdy totéž, co dnes. Jan vyzýval k pokání, aby byly odpuštěny hříchy. To platí stále. Kdo se dopustil nějakého hříchu, ať činí pokání, aby mu Bůh i člověk odpustili.

Tak připravíme cestu Pánu a tak dojdeme spásy, tedy věčného štěstí v Božím království.

Ježíš často mluví o cestě. Ve svém veřejném působení byl velmi často na cestě. Na ní poučoval své učedníky a konal zázraky. Šel svou cestou od vesnice k vesnic a učedníci šli s ním.

I my jsme pozváni jít s ním, společnou cestou. Má to být skutečně cesta společná, společná s ním a s dalšími lidmi.

Společná cesta se řeckým slovem řekne syn-hodos, tedy synod nebo synoda. Syn je „s“, hodos je „cesta“, společná cesta. Zpravidla se tím míní shromáždění biskupů. Papež František ale tím má na mysli něco jiného, společnou cestu, kterou máme jít my všichni.

Jsme pořád na začátku třetího tisíciletí a církev v tomto tisíciletí musí vypadat jinak než v druhém a než v prvním. Toto tisíciletí a druhý vatikánský koncil a pontifikát papeže Františka přináší výraznou změnu v životě církve. Víra zůstává samozřejmě beze změny, ale celá církev se má stát synodou všech, kdo jdou společnou cestou.

To je Boží výzva. Má-li Bůh do ní vcházet, tak jako do církve synodální. Připravit cestu Pánu znamená synodální proměnu, společnou cestu, na které se můžeme setkávat s Bohem.

Dříve vypadala církev jinak, v zásadě se dělila na hierarchii a na lid neboli věřící. Hierarchie rozhodovala o všem a úkolem lidu bylo být poslušní, poslouchat, často aniž by rozuměli příkazům a jazyku, kterým byly příkazy dávány.

S nynější výzvou se papež obrací ke všem, zejména na laiky, aby se oni podíleli na tom, co se v církvi děje, protože je to jejich církev.

Tak to platí např. o společenství farnosti. Jsem rád, že se pastorační rada a jiná uskupení v této farnosti podílí na tom, jaké budou bohoslužby a kdy, jaké budou jiné aktivity … To není jen věc faráře, nýbrž všech. Zejména je třeba zapojit ty, kteří stojí tak trochu stranou a jejichž hlas obvykle není slyšet. I ti, kteří se cítí odstrčení, kdo stojí na okraji farnosti, se na tom mají podílet.

To je strategie pro naši církev. V roce 2003 se bude konat biskupská synoda na toto téma. Nebude to snadné, ale je to jediná možnost pro naši církev, jediná cesta do budoucnosti. Na této cestě snad můžeme potkat Krista.