23.5.2021, neděle – seslání Ducha svatého

Dnešní slavností se v liturgii uzavírá okruh velikonočních svátků, protože se uzavírá okruh velikonočních událostí, což bylo utrpení a smrt Ježíšova, jeho zmrtvýchvstání a právě seslání Ducha svatého. Velikonoce jsou největším svátkem, protože připomínají a oslavují zásadní událost záchrany člověka a lidstva.

Bůh seslal apoštolům svého Ducha a vytvořil z nich církev. Ta není jen společenstvím lidským, nýbrž i božským. Lidé i Bůh jsou v ní přítomni a jsou v ní činní.

Je to jako když zasadíte rostlinu do suché země. Ta má pro ni všechny potřebné živiny, ale pokud ji nezalijete, nejsou pro ni zdrojem života. Společenství Ježíšových učedníků, pokud by nedostalo dar Ducha, by také bylo jen vyprahlou zemí, ze které nic nevyroste. Kde bychom byli, kdyby v našem životě, v životě církve, nebyl Bůh, nepůsobil Bůh?

Ve věroučné konstituci II. vatikánského koncilu o Církvi Lumen gentium, Světlo národů čl. 4 se říká o poslání Ducha Svatého v Církvi:

„Když bylo dokonáno dílo, které Otec na zemi Synovi svěřil, byl v den Letnic seslán Duch Svatý, aby ustavičně posvěcoval Církev a věřící tak měli skrze Krista v jednotě Ducha přístup k Otci. On je Duch života a pramen vody, tryskající do věčného života; skrze něho Otec oživuje lidi mrtvé hříchem a jednou v Kristu vzkřísí jejich smrtelná těla.

Duch přebývá v Církvi a v srdci věřících jako v chrámě,⁵ modlí se v nich,⁶ a vydává svědectví, že jsou přijati za vlastní.⁷ Uvádí Církev do veškeré pravdy,⁸ sjednocuje ji ve společenství a službě, k tomu ji vybavuje a řídí různými hierarchickými a charismatickými dary⁹ a zdobí ji svými plody.¹⁰ Silou evangelia působí, že si Církev uchovává mladost, bez ustání ji obnovuje a přivádí k dokonalému sjednocení s jejím Snoubencem.¹¹ Neboť Duch i nevěsta praví Pánu: „Přijď!“¹²

Tak se obecná Církev ukazuje jako lid sjednocený jednotou Otce i Syna i Ducha Svatého.“¹³

Jestliže v našem životě působí Boží Duch, jistě se to neprojevuje jen v duchovní oblasti, jen v naší osobní zbožnosti, nýbrž v celém našem životě a v našem jednání. Člověk naplněný Duchem se pozná, jeho chování a jednání přináší radost a pokoj, smíření a klid. Je ovšem potřeba, abychom k tomu i vědomě pracovali, tak aby lidé kolem nás vnímali, že jsme lidmi Ducha, že ho máme a rozdáváme.

Můžeme mít mnoho námitek proti tomu, jak to v církvi funguje a jaké jsou v ní zlořády. Proti nim (asi) má námitky i Bůh. Ale to jsou nedostatky lidské, ne Boží. Kdyby v církvi nebyl činný i Bůh, tak by už dávno přestala existovat. Ale, jak říká Lumen gentium, Duch přebývá v Církvi a v srdci věřících.