11.4.2021, neděle, 2. velikonoční
Janovo evangelium se ptá: Jak se z nevěřícího může stát věřící člověk? Jak jsme my osobně došli k víře? Vzdejme Bohu díky za víru, kterou máme.
Jan 20,19-31
Mluví se o nevěřícím Tomášovi. Ale je to oprávněné? Tomáš uvěřil, že zemřelý Ježíš žije, až když ho na vlastní oči uviděl a dotkl se ho. Tak jako ostatní apoštolové. V tom mezi nimi nebyl žádný rozdíl.
Ale evangelium řeší jinou otázku. S obtíží, jak uvěřit, když jsme zmrtvýchvstalého Ježíše neviděli, se Janovo evangelium potýká na konci prvního století, možná 60 let po Ježíšově smrti, protože tehdy bylo napsáno. Očití svědci Ježíšova života umírají, možná už umřel i apoštol Jan a ten Jan, který byl pisatelem 4. evangelia, už Ježíše neviděl a nezažil. Jak tedy mají nově přicházející lidé uvěřit?
Ježíš pro tuto situace říká Tomášovi: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“ Ale jak může člověk uvěřit? Jak se z nevěřícího může stát věřící člověk?
V tom je naše situace podobná. Jak můžeme uvěřit, že Ježíš žije, když jsme ho neviděli? Když ho nemůžeme vnímat svými smysly? Ani Tomáš zpočátku nevěřil, k víře potřeboval osobní zkušenost. Ale co ti, kteří ji už mít nemohou? To je otázka evangelia podle Jana. A jaká je odpověď?
Neviděli jsme ho, nemáme s ním vlastní zkušenost, ale přesto v jeho zmrtvýchvstání věříme. Tak jako tehdejší lidé i my máme totiž zkušenost se svědectvím společenství církve. Toto společenství skrze svou víru nám zprostředkuje své poznání. Toto poznání my buďto přijmeme, nebo nepřijmeme. Když ho přijmeme a budeme mu věřit, stane se naší vlastní zkušeností. A pak máme možnost zažít věci, které dávají naší víře růst.
Skrze svou víru se dobereme vlastní zkušenosti víry, která nám dává naše vlastní poznání. Z této zkušenosti naše víra žije. Tato zkušenost víry nás dovede k tomu, abychom Boha vyznávali a klaněli se mu.
Člověk, který se dokáže Bohu klanět, dobře ví, že ho už nemusí o nic prosit, nýbrž že mu může jen děkovat za to, co od něj dostává. To je zkušenost člověka s Bohem. Asi ne každý ji má, ale kdo ji má, stává se mystikem, případně mystikem všedního života. K tomu jsou všichni pozváni.
