18.4.2021, neděle, 3. velikonoční
Vzkříšený Ježíš říká: Pokoj vám. Tento pokoj můžeme prožívat i my. Vzdejme Bohu chválu.
Hebrejské šalom znamená nejen neexistenci války a boje, nýbrž i pokoj s Bohem, společenství s Bohem. Proto zahrnuje i odpouštění hříchu. Hřích je zásadní rozpor člověka s Bohem.
Lk 24,35-48
Pokoj vám.
To je Ježíšovo základní velikonoční poselství. To je slovo, kterým se obrací k učedníkům, kteří se zděsili, když ho viděli, a byli plni strachu, kteří byli a žili ve strachu, pochybnostech a nejistotě.
Přináší nám pokoj, to znamená spočinutí v něm a řešení všech zásadních problémů tohoto světa. Ne že on by je řešil, ale dává lidem nástroj, jak se z nich dostat, totiž že budou lidmi pokoje.
Tímto darem pokoje nás také osvobozuje od hříchu a od strachu z něj. Říká, že trpěl a vstal z mrtvých a všem národům je hlásáno obrácení, aby jim byly odpuštěny hříchy, aby se staly svobodnými vůči hříchu. Člověk nemusí hřešit, nemusí se stavět do opozice proti Bohu. Samozřejmě se nezbavuje svých nedokonalostí a slabostí, ale ty nemá Písmo na mysli, když mluví o hříchu a vyzývá k pokání.
Katolickou praxí se stalo, že člověk ve svátosti smíření vyznává věci, které nejsou v pravém smyslu hříchem, nýbrž nedokonalostí a nedostatkem ctnosti, které jistě nejsou výrazem ctnosti a svatosti, nýbrž nedostatku svatosti. Otázkou ovšem je, zda se má člověk vyznávat z toho, že není svatý, neboť to může opakovat při každé zpovědi. Ta pak přestává být obrácením a změnou života, odvrácením od zlých skutků a přivrácením k Bohu.
Bůh od nás nevyžaduje, abychom byli dokonalí a svatí, protože člověk prostě je nedokonalý. Hříchem ale je, když člověk koná skutky, které jsou výrazem jeho odvrácení od Boha a příklonem ke zlu, nebo když neusiluje tolik o to, aby miloval Boha, jak od něj Bůh žádá, nýbrž usiluje o to, aby byl sám dokonalý, když je soustředěný na sebe a na svou dokonalost. Usilovat o svou svatost a dokonalost, usilovat o to, aby člověk došel vlastní spásy, může mít za následek, že člověk nejde cestou spásy, protože to může být projev jeho vlastního sobectví.
Pokoj vám. Vzkříšený Ježíš nám nabízí osvobození od základního lidského strachu, nepokoje, hrůzy a děsu, jaký učedníci prožívali, a to i z věcí pozitivních, i z té nejpozitivnější skutečnosti, totiž že ten, který byl jejich nadějí a perspektivou, byl zabit, byl mrtvý a najednou je zase živý. Představme si situaci učedníků, představme si, že bychom v ní byli my, že by najednou on vešel do našeho shromáždění. Přivítali bychom ho s radostí, nebo s hrůzou a zděšením?
Každý dar, kterého se nám dostane, představuje také úkol. Člověk by se možná rád zřekl daru i úkolu. Tento dar, totiž potkat se se zmrtvýchvstalým Ježíšem, a to v radosti a nadšení, znamená i úkol v této radosti žít a ostatním lidem tuto velikonoční radostnou zvěst hlásat a dávat jim tak šanci ve víře se oddat Kristu, ve víře se dát živému Kristu k dispozici.
