9.5.2024, čtvrtek, slavnost Nanebevstoupení Páně

Mk 16,15-20

Ježíšovo Nanebevstoupení znamenalo, že po období, kdy se zjevoval apoštolům, přišlo období, kdy se už nezjevoval. A to trvá dodnes. Nastal čas církve. Ježíš dal při svém odchodu apoštolům za úkol hlásat evangelium všemu tvorstvu. Ten úkol platí i pro nás.

Příkaz hlásat evangelium platí na různých místech i v různých dobách různým způsobem. Nelze mluvit stále stejně, má-li naše řeč a naše kázání být srozumitelná.

Církev hlásá evangelium pořád a všude, ale aby to bylo srozumitelné, musí to činit s ohledem na místní kulturu a myšlení. To, co je přijatelné dnes, třeba nebylo přijatelné v minulosti. To, co je přijatelné zde, třeba není přijatelné někde jinde, třeba na jiných kontinentech.

Dnes nelze hlásat evangelium jako před sto lety. Změnil se způsob myšlení. Člověk se stal svobodným, osvobodil se od diktátu společnosti či konvencí. Ale zase podléhá diktátu třeba módy. Např. někde jsou respektovány stejnopohlavní vztahy, lidem, kteří v nich žijí, se dokonce může žehnat. Ale jsou i země, kde člověka za homosexuální jednání třeba popraví.

Člověk je svéprávný jedinec, a to platí pro muže i ženy. Před sto lety ženy neměly ve společnosti ani v církvi zdaleka takové postavení a taková práva jako dnes. Zrovnoprávnění není ještě zdaleka úplné, ale byly k němu udělány významné kroky, a to dokonce i v církvi, která ovšem pokulhává za obecnou společností.