28.5.2023, neděle

Slavnost seslání Ducha svatého

Jan 20,19-23

Ježíš říká učedníkům: Přijměte Ducha svatého. To je zásadní dar a zásadní poslání.

Pro církev zakládající událost. Jako společenství církve jsme plni Božího Ducha a planeme ohněm Ducha. Kristus nám slibuje, že nás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Tak vypadá naše poslání pro tento svět. Oheň znamená nadšení, vhled do Boží pravdy, vytrvalost v lásce.

Ona zakládající událost se neodehrála se pouze jednou, pouze jednorázově. Duch svatý v církvi působí, dává jí sílu, dává jí orientaci, ukazuje cestu, i v dnešním komplikovaném světě. Dnešní svět nabízí mnoho možností, kudy jít, nepřeberné množství. V době našich prarodičů nebo praprarodičů byla větší jednota v tom, co je a co není správné. Ne že by to lidé více dodržovali, ale aspoň věděli, že když jednají v rozporu s přikázáními a pravidly, konají zlo.

Dnešní svět je jiný. Člověk v něm musí hledat, co je dobro a kde je pravda, přestalo to být samozřejmé a jasné. Člověk to musí hledat na vlastní zodpovědnost, nestačí pouze se podřizovat autoritám státním či církevním.

I věrní křesťané a katolíci se musí stále rozhodovat kudy jít, co dělat, jak naplňovat povolání k Božímu království, … Není to vůbec snadné, možností je mnoho. A rozhodnutí na celý život, buď k manželství, nebo k řeholnímu životu či kněžství se po několika letech nemusí jevit tak definitivní jako na počátku. Lidé, kteří se rozhodli pro životní cestu a kteří se k ní zavázali Bohu, jsou v pokušení zase ji změnit. Proto se lidé zdráhají zavázat se k životu v celibátu nebo k manželství, vzít na sebe závazek na celý život.

V tom všem jsme ovšem vedeni Božím Duchem, který nám zároveň ponechává svobodu našeho vlastního rozhodování. Podle toho také žijme a jednejme, jako lidé planoucí plamenem Ducha.