10.1.2021, neděle, Křtu Páně
Dnes slavíme svátek Křtu Páně. To byla veliká událost v životě Ježíšově, tak jako je křest velikou událostí v životě každého křesťana.
Mk 1,6b-11
Ježíšův křest v Jordáně byla veliká událost v Ježíšově životě, něco velmi podstatného. Jeho život se tím radikálně změnil. Do té doby žil v ústraní, zřejmě doma, a my o jeho životě nic moc nevíme. Ve třiceti letech stále nebyl ženatý. Vlastně byl divný člověk, jeho vrstevníci už dávno měli vlastní rodinu.
A pak se událo něco, co jeho život úplně změnilo. Nadešlo něco, kvůli čemu se Boží Syn stal člověkem a co ukázalo smysl jeho života. A tato událost byla spojena se setkáním s Janem Křtitelem a s jeho křtem. Po této události začal chodit a veřejně hlásat, že se přiblížilo Boží království. A tato velmi pozitivní činnost ho dovedla až k životnímu konfliktu a k smrti na kříži a k zmrtvýchvstání.
To je první rovina sdělení Markova evangelia. Druhou rovinou jsou slova, která byla při křtu řečena. Evangelista Marek nám zprostředkuje nějaké poznání vztahu Ježíše a Boha Otce, totiž že Ježíš je Boží Syn. To nám říká pisatel hned v nadpisu svého evangelia: „Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím.“ (Mk 1,1) A na konci evangelia říká pohanský setník, který viděl Ježíše umřít: „Tento člověk byl opravdu syn Boží.“ (Mk 15,39) A zde při křtu je totéž sdělení jako sdělení od Otce určené Synovi, a to krátce před jeho veřejným vystoupením.
Nevíme, zda to slyšeli všichni přítomní nebo jen Ježíš. To je otázka, kterou si můžeme klást a která zůstává nezodpovězena. Každopádně je bezprostředně pro Ježíše určeno slovo „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“
Kdo ovšem řekl nám toto slovo, kdo nám sdělil něco o Ježíšově významu? Bůh Otec? Markovo evangelium? Bylo to slovo určené pro Ježíše, nebo i pro přítomné učedníky a i pro nás, kteří čteme evangelium?
Ať to byl kdokoliv a ať to bylo jakkoliv, můžeme říci, že my jsme je přijali a že naše víra v Krista je vnitřní ozvěnou tohoto slova, naší odpovědí na toto slovo.
To je také výzvou pro nás, abychom se i my dali pokřtít, ale už ne křtem Janovým, nýbrž křtem Ježíšovým, křtem svátostným. Většina z nás tento křest přijala, aniž by si ho uvědomovala, protože jsme byli pokřtěni jako malé děti. Ale ne všichni, někteří se pro svátostný křest rozhodují v dospělém věku.
Ti, kdo byli pokřtěni jako děti, také učinili rozhodnutí pro Boha, když stáli na prahu svého dospívání. A toho, kdo toto vědomé rozhodnutí pro Boha ještě neučinil, toto rozhodnutí ještě čeká.
