12.1.2025, neděle, svátek Křtu Páně
Lk 3,15-16.21-22
(http://www.karmel.cz/index.php/karmel-casopis/karmel-4-2016/680-karmel-4-2016-3)
Křest Pána Ježíše v Jordánu je jedna z nejdůležitějších událostí jeho života. Proto o ní mluví všechna čtyři evangelia a představují ji jako počátek jeho veřejného působení.
Každé z evangelií podává událost trochu jinak. Z toho plyne, že to není prostá historická zpráva o tom, co se událo a jak se to událo.
Když byl Ježíš pokřtěn, nejednalo se o pouhý Janův křest na znamení pokání, které Ježíš přece nepotřeboval. Přesto měl Janův křest zásadní význam, a to pro Ježíše samotného i pro učedníky, kteří byli jeho svědky. Šlo o Boží jednání, které se projevilo několika způsoby:
Otevřelo se nebe a z něj byl slyšet hlas
Z nebe, od Boha zazněl hlas – je otázkou, kdo ho slyšel
Sestoupila holubice, Duch Boží – otázkou je, kdo ji viděl
Hlas z nebe:
Pouze Matoušovo evangelium tlumočí Otcův hlas z nebe tak, že Otec promlouvá k lidem, kteří stojí okolo, tedy i k nám (Mt 3,16-17):
„Otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.“
Podle podání Markova (Mk 1,11) a Lukášova Otcův hlas mluví k Ježíši:
„Ty jsi můj milovaný syn, v tobě mám zalíbení“ (Lk 3,22).
Duch svatý jako holubice:
Lk 3,22: „Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas…“
Mk 1,10: „… (Ježíš) spatřil, že se nebe rozevřelo a že se na něho snáší Duch jako holubice.“
Jan 1,32: „A Jan vydal svědectví: Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.“
Otec tu ujišťuje Syna o jeho identitě, tedy kým Ježíš je, a o své lásce k němu. Tím ho upevňuje v odhodlání vykonat to, co si Otec přeje, vyplnit Otcovu vůli.
Jaký to pro Ježíše mělo význam? Zřejmě veliký. Přijetí těchto Otcových slov je důležitým okamžikem v jeho vztahu s Otcem. Je to ten moment, kdy se pro něj jeho vlastní povolání stává zřetelným? Vždyť v této události se zcela změnil jeho život. Následovalo 40 dnů na poušti a pak veřejné působení.
Ale i pro nás – „kolemstojící“ – má velký význam, že můžeme být tohoto Otcova prohlášení účastni. Naplno tu slyšíme, kdo Ježíš je, a můžeme se z toho radovat.
Oslovuje nás Ježíšova pokora. On, nevinný, se zařadil „do fronty“ v zástupu hříšníků (sobců, zlodějů, lhářů, hrubiánů, nemravů, lenochů, zahalečů atd.) jako jeden z nich a takto předstoupil před Jana, aby se nechal omýt vodou Janova křtu. Aby přijal „křest pokání na odpuštění hříchů“ (Mt 3,11 a par.).
Právě v této chvíli Ježíšovy projevené solidarity s hříšníky mu Otec jasně a zřetelně zjevil: „Ty jsi můj milovaný syn, v tobě mám zalíbení.“ Právě v tu chvíli, kdy se Ježíš vmísil mezi hříšníky jako jeden z nás, kdy bylo zřetelné, že mu jde prostě o nás a chce nám pomoci, právě v té chvíli jej Otec oslovil a ujistil jej, že on je jeho milovaný syn a že v něm má zalíbení.
