6.8.2023, neděle, svátek Proměnění Páně

Mt 17,1-9 (Mt 17, 1-6; Mk 9, 1-8; Lk 9, 28-36)

Zprávu o Proměnění Páně připomíná v liturgii evangelium druhé neděle postní (Mt 17, 1-9; Mk 9, 2-10; Lk 9, 28-36). Čtvrtá zpráva je obsažena v 2. listu sv. Petra (1, 10-21).

"Proměnění Páně", tedy proměnění na vrcholu hory před třemi učedníky, je jednou z významných událostí ze života Ježíše Krista. Ježíš tehdy vyvedl tři apoštoly (Petra, Jakuba a Jana) na horu (Tábor), kde byl "proměněn" - jeho obličej oslnivě zbělel a Ježíš rozmlouval s Elijášem a Mojžíšem. Vyvedl své učedníky na vysokou horu a ukázal se jim ve slávě. Hlas z oblaku přitom Ježíše označil za milovaného Syna.

Událost byla zjevením Ježíšovy božské identity apoštolům - jako posila a "závdavek" před velikonoční cestou utrpení, ukřižování a vzkříšení. Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana, aby byli svědky jeho slávy a vydali nám o tom svědectví. Potřeboval upevnit víru apoštolů a ukázat, co nás čeká, až bude dovršeno naše přijetí za děti Království. Ježíš jim potřeboval dodat sílu, aby jeho utrpení přestáli a vydrželi, aby se nad jeho křížem nepohoršili. Víme, že to nebylo moc úspěšné, aspoň ne z počátku, že pod jeho křížem vytrval jen Jan.

Je otázkou, kdo se vlastně proměnil, zda Ježíš, který se apoštolům ukázal ve své slávě, nebo apoštolové, kteří ho na horu doprovázeli. Co když to bylo obráceně, než jak my text evangelia obvykle čteme? Nemáme spíš mluvit o proměnění apoštolů?

Výsledek proměnění byl, že viděli Ježíše jinak než předtím, viděli ho v jeho slávě, viděli jeho krásu a nádheru. Ale Ježíš byl pořád stejný, vypadal pořád stejně a také stejně mluvil. Jenže apoštolům se otevřely na chvíli oči, které měli jinak zatemnělé.

I nás čeká vstup do Božího království, kde už nebude naše oči nic zastiňovat, budeme vidět Ježíše v jeho slávě, budeme vnímat Boha¸ tedy i Otce i Ducha v jejich slávě a nádheře. Bůh, který je stále stejný, se nám dá poznat tím, že otevře naše oči, které teď sice vidí, ale jsou zaslepeny pozemskou realitou.

Žijeme v přítomném světě, kde není moc vidět, ale možná i my jsme v životě zažili něco podobného jako proměnění na hoře. Ne že by se nám Bůh zjevil, ne že by se nám dal poznat, ale proměnil nás, otevřel naše oči, takže jsme najednou byli schopni vidět, takže jsme byli schopni vnímat jeho skutečnost.

Možná jsme v té chvíli udělali nějaké zásadní životní rozhodnutí. To je prožitek, který promění život člověka, ale o kterém se jen těžko mluví. Přesto je to něco, co si člověk pamatuje, na co nikdy nezapomene.