2.2.2025, neděle, Svátek Uvedení Páně do chrámu

Bůh je světlo našeho života, vzdejme mu dík a slávu.

Lk 2,22-40

Pro Marii a Josefa bylo samozřejmostí, že podle Zákona přinesli malého Ježíše do chrámu. Matka Ježíšova se musela podřídit předepsanému očištění po porodu, tak jak to platilo pro všechny ženy v Izraeli. Od 10. století se tento svátek slavil jako svátek Panny Marie.

Předpisům zákona se podřizoval i Ježíš, i když neváhal jít dál, než bylo předepsáno. Byl kritický k životu židů i k jejich dovolávání se zákona, který chápali strnule a pro sebe výhodně.

My slavíme tento den především jako svátek Páně, jeho uvedení do chrámu a svátek světla. Proto žehnáme svícím.

Centrem dnešního evangelia je Simeonův chvalozpěv.

On uviděl Ježíše jako světlo k osvícení pohanům a k slávě izraelského lidu. Kristus je světlo, které září Izraeli i všemu lidstvu, a to skrze Ducha Božího.

Simeon byl naplněn Duchem svatým, který je jmenován dokonce dvakrát.

To je první základní téma dnešního úryvku i svátku.

Díky Duchu svatému Simeon v daný okamžik přišel do chrámu a poznal v Ježíšovi Pomazaného.

Dále v Pomazaném objevuje „prostředníka spásy“ pro všechny národy, pro celé lidstvo.

Dále ještě v pohledu do budoucna, Ježíš bude znamením, kterému se bude odporovat a které bude vyvolávat rozdělení. To bude obtížná a bolestivá stránka Ježíšova poslání, která jej dovede až na kříž, která zasáhne jeho matku Marii jako meč a která povede mnoho křesťanů skrze svízele a utrpení až ke konečnému vítězství.

To je naše perspektiva, naše vyhlídka, ale i naše naděje, jistota a radost.