31. neděle v mezidobí, cyklus A, slavnost Všech svatých

Mt 5,1-12a

„Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.““

Dnes si připomínáme obrovské společenství všech svatých, kteří svými rozmanitými životními cestami i nám ukazují různé cesty, které nás vedou ke smysluplnému naplnění života, ke svatosti. Člověk, který svůj život prožívá smysluplným způsobem, který tedy nedělá zlo, jež je vždycky nesmyslné, je člověk svatý.

Svatý není totéž co svatořečený. V širším smyslu to znamená dobrý člověk, člověk dělající dobro, bez ohledu na to, jaké je víry, životní filosofie, jakého je životního stavu či povolání, zda žije v rodině či v celibátu, má nějaké profánní zaměstnání či je kněz nebo řeholnice či řeholník.

Všechny tyto cesty mají společného jmenovatele: Následovat Krista a stát se podobným jemu, nejvyššímu cíli našeho pozemského  života.

Jsou svatí, kteří byli papežové, biskupové, kněží, řeholníci, šlechtici, králové, nóbl lidé. A pak jsou svatí, kteří byli nebo jsou obyčejnými lidmi, a o těch mluví Mt. Mluví o nás, kteří asi nejsme výjimečnými nóbl lidmi.

Máme v životě smůlu, nedaří se nám, blízcí lidé nás opouštějí, postihuje nás jedna pohroma za druhou. Můžeme žít sebesvětějším životem, ale asi si toho nikdo nevšimne. A i kdyby, nikdo nebude usilovat o naše svatořečení. Jsme biti a pronásledováni, trpíme úzkostí a bídou, trpíme pod jhem hříchu vlastního i cizího.

A přesto jásáme, přesto jsme vítězi, přesto patříme k blahoslaveným, přesto jsme pozváni do společenství svatých, přesto jsme Božími dětmi. Mt 5 mluví o nás.

Být blahoslavený, blažený neznamená prostě totéž co šťastný. Tím se myslí, že mohu být šťastný, protože mi Bůh žehná. Toto vědomí mě může vést všemi mými neúspěchy, problémy a nemocemi, vší životní smůlou.