15.11.2020, neděle 33A

Dobře jsi hospodařil s tím, co jsi dostal. Pojď se radovat se svým pánem.

Mt 25,14-30

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
„Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.

Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: »Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal.« Pán mu řekl: »Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.«
Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: »Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle – další dvě jsem vydělal.« Pán mu řekl: »Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.«
Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: »Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.«
Pán mu odpověděl: »Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.«“

Podobenství o hřivnách připouští dva rozdílné a protichůdné výklady.

Obvyklý výklad: Dostali jsme mnoho darů, zodpovídáme za ně. Člověk je tím lepší, čím lépe s nimi hospodaří a čím víc vydělá. Za hřivny, které jsme od Boha dostali, zodpovídáme Bohu, on se nás bude na konci času dotazovat, kolik jsme vydělali. Člověk je tím úspěšnější, čím více vydělá.

Každý z nás dostal od Boha podle svých schopností dary a milosti, které máme rozmnožovat, abychom dosáhli věčného života. Bůh nám dává zdraví, čas, rozum, nadání, rodinu a mnoho dalšího. My máme s těmito dary moudře hospodařit. Je naší povinností dobře využívat všech darů, které nám Bůh svěřil. Podstatné je, jak s dary naložíme, ne kolik jich máme. Těmito dary máme sloužit Bohu. K této službě máme efektivně využít všechen čas, obdarování i majetek, který máme k dispozici. Pro mnohé z nás to znamená plnit a vykonávat každodenní povinnosti s vědomím, že sloužíme Bohu. Pokud se o to nebudeme snažit, přijdeme o všechno.

Má to ale háček.

Těžko můžeme Pána ztotožňovat s Bohem. Sám o sobě říká, že je tvrdý člověk a sklízí, kde nezasel, a sbírá, kde nerozsypal. Tedy přivlastňuje si, co mu nepatří.

Dva služebníci, chválení jako dobří a věrní, vydělali za každou hřivnu ještě další, tedy dosáhli výnosu 100%. Ale jakým způsobem? Takového výnosu nelze dosáhnout poctivým způsobem. Když uložíme peníze do banky, vyzískáme v současné době 0,5% zisku, v nějakých investičních fondech možná několik málo procent, ale jistě ne víc než 5%. Stoprocentní zisk bylo možno získat např. tak, že služebník někomu v nouzi půjčil peníze, jako zástavu vyžadoval jeho pole, a když pak dlužník nemohl zaplatit, propadlo jeho pole věřiteli.

Třetí služebník odmítl se tohoto špinavého byznysu účastnit. Byl sice potrestán, že se nezapojil do podvodů svého pána, ale uchoval si čistý štít.

První výklad má kromě už zmíněných zádrhelů ještě jeden. Vypadá to, že Bůh od nás žádá jasný výnos z našeho hospodaření. Kdo nedosáhne sta procent, je odsouzen. Kdo není dost přičinlivý, schopný, chytrý a snaživý, je odsouzen. To je podnikatelská logika, ale to přece není logika Boží! Tato logika vůbec nebere v úvahu, že Bůh je milosrdný a dává zadarmo, a to i lidem, kteří jsou v životě neúspěšní, žádného výnosu nedosáhnou, všechno se jim zhroutí, topí se ve svých hříších. Ty Bůh přece neodmítá, nýbrž naopak, zahrnuje je svým odpuštěním a svou láskou. Nežádá, aby byl člověk úspěšný v tomto světě, nýbrž od nás žádá, abychom s pokorou přijali dary jeho lásky.