17.1.2021, neděle

Jan 1,35-42

Jan měl své učedníky, své posluchače, své podporovatele, své fanoušky. To je jistě příjemná věc, člověk je rád, když má své zastánce, a nerad se jich zříká.

Tady čteme o tom, jak Jan o dva z nich přišel, jak je přenechal Ježíšovi. Řekl „Hle, beránek Boží“ a dva jeho učedníci šli za Ježíšem. Jan je za ním poslal.

Jan si byl vědom, že on sám není jako by nic, že za ním přichází někdo veliký, komu on není hoden ani rozvázat tkaničky od bot. Nedělal si nárok, aby on sám něco znamenal.

Já pouhý člověk si nemohu vůči Ježíšovi dělat na cokoliv nárok, že bych něco znamenal, že bych nebyl ochoten něco mu dát. Cokoliv mám, jsem připraven mu odevzdat. Nemohu shromažďovat pro sebe. Jan nejenom odeslal své učedníky, ale nakonec odevzdal i svůj život.

Člověk nemá před Bohem a vůči Bohu žádný nárok, nemá ani nárok, aby jeho modlitba byla vyslyšena, nemá právo něco dostat. To by totiž znamenalo, že když má člověk na něco právo, Bůh má vůči člověku nějakou povinnost, že je třeba povinen modlitbu vyslyšet. 

Zahrnuje člověka sice svými dary, ale ne proto, že by musel nebo že by mu musel dát něco určitého a konkrétního. Když člověk má někoho blízkého, kdo je nemocný, a modlí se za jeho uzdravení, ale ten nemocný přesto umře, člověk může zanevřít na Boha, že nevyslyšel jeho modlitbu. To se stává. Člověk pak vyčítá Bohu, že nesplnil něco, co byl povinen splnit.

Teprve když člověk pochopí a přijme, že nemá vůči Bohu na nic nárok a právo, může pochopit, že všechno, co v životě má, je Boží dar daný ne z povinnosti, nýbrž z lásky. A když by rád něco měl a nemá, není to důvod něco Bohu vyčítat. Naopak. Máme neustále důvod Bohu děkovat za všechno, co jsme dostali a dostáváme. I kdybychom o všechno přišli.

Existovala teorie, podle které Bůh všechny modlitby musí vyslyšet, ale někdy dá člověku něco jiného, než o co člověk prosí, nebo vyslyší modlitbu v nějaký jiný čas.

Tato teorie je ovšem falešná, protože předepisuje Bohu, že něco musí, jako kdyby mu to člověk mohl nařídit a od něj to vymáhat. Ale on nemusí. Stačí, aby se mu člověk bezvýhradně oddal, aby ustoupily vztahy nároku a povinnosti a místo nich nastoupil vztah lásky. V lásce nárok, nutnost a povinnost neexistuje.

Mějme odvahu čehokoliv se vzdát, i svých podporovatelů, všeho.