21.3.2021, neděle – 5. postní

Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek.

Jan 12,20-33

Dnešní úryvek z evangelia podle Jana obsahuje několik různých témat, jak je to pro Jana typické.

Pohané v Jeruzalémě, o kterých mluví evangelium, to tehdy měli snadné. Ježíše bylo možno vidět, bylo možno setkat se s ním. (I když nevíme, zda se jim to podařilo.)

I v době starozákonní lidé chtěli vidět tvář Boha, to ovšem nešlo. Jen výjimečně se Bůh dával spatřit. Obvykle platilo, že kdyby někdo spatřil Boha, nemohl by dál žít.

Leckdy se Bůh skrýval za podobou anděla a nebylo možno jasně rozlišit, zda postava, která se zjevovala, je anděl či sám Bůh.

Situace se zcela změnila vtělením Božího Syna. Stal se člověkem Ježíšem, bylo možno se s ním potkat, vidět ho, dotknout se ho.

Ovšem my v době novozákonní na tom nejsme o moc lépe než lidé před vtělením. Boha nevidíme a setkáváme se s ním pouze ne-smyslově, ve svých myšlenkách, ve svých představách a ve svátostech. Ty mají nějakou smyslovou podobu, zprostředkují Boží blízkost a působení, ale zobrazením Boha nejsou. Bůh je neviditelný. Pouze Ježíš byl viditelný a smysly vnímatelný a my jsme odkázáni na svědectví těch, kdo ho viděli a vnímali.

My k němu máme přístup jen skrze svou víru a víru církve. Ale to může být přístup velmi reálný, dokonce reálnější než přístup učedníků. Může člověka vést až k jistotě, že jej poznává a poznává jej správně.

Není to ovšem cesta, kterou by bylo možno reálnost setkání s Ježíšem či s Bohem druhému člověku dokázat. Nelze dokázat Boží existenci, nelze podat žádný důkaz o zmrtvýchvstalém Ježíšovi či o vanutí Božího Ducha (i když máme svědectví o Ježíšově pozemském životě).

Přesto víme, že máme ve svém přesvědčení pravdu.

Pak přichází téma zcela jiné: „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek.“

K čemu nás tady Ježíš vyzývá? Co znamená odumřít? Co znamená přinášet užitek?

Jeho následovník se má zřejmě vzdát nároku na to, aby byl v životě úspěšný. Každý je rád úspěšný, ale jeho učedník na tom netrvá a není znepokojen, když se mu v životě nedaří. Vidíme některé politiky, kteří zřejmě chtějí být ve veřejné sféře úspěšní za každou cenu, ať to stojí, co to stojí, hlava nehlava.

Ježíšův učedník ví, že i jako neúspěšný může svým životem přinášet užitek. Nejde ale o užitek v běžném smyslu, velikost člověka se přece neměří tím, kolik užitku, užitku pro sebe, dokáže přinést. Velikost člověka je v tom, kolik užitku přinese pro Boží království, království lásky, radosti a pokoje. I kdyby to pro něj znamenalo ztrátu na penězích či na důležitosti před lidmi.

To že člověk se s radostí účastní slavení eucharistie a prožívá společenství s církví, je užitečné pro Boží království, i když z toho nemá žádný „pozemský“ zisk.