22.11.2020, neděle Ježíše Krista Krále
Mt 25,31-46
Ježíš řekl svým učedníkům: "Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.'
Spravedliví mu na to řeknou: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsem tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?' Král jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.'
Potom řekne i těm po levici: `Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě; byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.'
Tu mu na to řeknou také oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?' On jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.' A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života."
Syn člověka, Ježíš Kristus, je Král, Pán svého království tady na zemi i království věčného na onom světě.
Do tohoto království jsme všichni povoláni, ale ne jen jako pasivní „uživatelé“, konzumenti, účastníci, přijímající, nýbrž jako aktivní přispěvatelé pověření úkolem, abychom přispívali k jeho růstu v tomto čase. Boží království je Božím dílem, i tady na zemi. Přesto je zároveň závislé na vůli a účasti lidí. Čím víc se koná dobro, tím víc se naplňuje Boží vůle a tím víc můžeme v Božím království dobra žít. Ale dokud se nenaplní osudy tohoto světa, bude se neustále střetávat dobro se zlem a panování dobra nebude úplné.
Nicméně Matoušovo evangelium mluví o naplnění osudů světa na konci časů, mluví o definitivním soudu Syna člověka nad lidmi a nad tímto světem. Tento soud se povede podle jednoznačného kritéria, podle toho, jak lidé plnili svou povinnost lásky k bližnímu.
Je povinností člověka sloužit bližním, kteří jsou v jakékoli nouzi a potřebují pomoc. To nejsou jen ti, kteří jsou jmenováni v evangeliu, lidé, kteří nemohou naplňovat své základní potřeby. Jsou to i mnozí další trpící nouzí moderní doby. Lidé bez domova, svobodné matky, závislí na alkoholu či drogách nebo čemkoliv dalším, lidé dezorientovaní, bloudící, bez vzdělání, …
Nic se tady neříká o náboženství a náboženských povinnostech. Ony totiž žádné náboženské povinnosti nejsou. Člověk nemá povinnost věřit v Boha, nemá povinnost chodit do kostela na bohoslužby, přijímat svátosti, modlit se, dodržovat půst v předepsané dny, smí mít pochybnosti o pravdách víry, smí opustit církev, ve které dosud byl, ...
To všechno nejsou povinnosti, nýbrž pozvání, nabídky, privilegia, zvláštní dary od Boha. Člověk je rád přijímá. Když je pochopí, tak se jich se zájmem a dychtivostí chopí.
Plnit povinnosti má člověk bez ohledu na to, zda věří v Boha a žije náboženským životem nebo ne. Když podá pomocnou ruku bližnímu, bude za to zařazen mezi ovce na pravou stranu i jako nevěřící. A obráceně nic mu neprospěje, když chodí každý den do kostela a přijímá eucharistii, a přitom si nevšímá bližních, kteří jsou v jakékoli nouzi a kterým by mohl pomoci.
Definitivní soud nás všechny čeká, ale není třeba se ho obávat. Bůh nikoho neodmítá, ale samozřejmě jeho otázce, jak jsme žili v praktické lásce k bližním se nebudeme moci vyhnout.
