22.11.2020, neděle Ježíše Krista Krále
Mt 25,31-46
Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.‘
Spravedliví mu na to řeknou: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsem tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?‘ Král jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.‘
Potom řekne i těm po levici: `Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě; byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
Tu mu na to řeknou také oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ On jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.‘ A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“
Syn člověka, Ježíš Kristus, je Král, Pán svého království tady na zemi i království věčného na onom světě.
Do tohoto království jsme všichni povoláni, ale ne jen jako pasivní „uživatelé“, konzumenti, účastníci, přijímající, nýbrž jako aktivní přispěvatelé pověření úkolem, abychom přispívali k jeho růstu v tomto čase. Boží království je Božím dílem, i tady na zemi. Přesto je zároveň závislé na vůli a účasti lidí. Čím víc se koná dobro, tím víc se naplňuje Boží vůle a tím víc můžeme v Božím království dobra žít. Ale dokud se nenaplní osudy tohoto světa, bude se neustále střetávat dobro se zlem a panování dobra nebude úplné.
Nicméně Matoušovo evangelium mluví o naplnění osudů světa na konci časů, mluví o definitivním soudu Syna člověka nad lidmi a nad tímto světem. Tento soud se povede podle jednoznačného kritéria, podle toho, jak lidé plnili svou povinnost lásky k bližnímu.
Je povinností člověka sloužit bližním, kteří jsou v jakékoli nouzi a potřebují pomoc. To nejsou jen ti, kteří jsou jmenováni v evangeliu, lidé, kteří nemohou naplňovat své základní potřeby. Jsou to i mnozí další trpící nouzí moderní doby. Lidé bez domova, svobodné matky, závislí na alkoholu či drogách nebo čemkoliv dalším, lidé dezorientovaní, bloudící, bez vzdělání, …
Nic se tady neříká o náboženství a náboženských povinnostech. Ony totiž žádné náboženské povinnosti nejsou. Člověk nemá povinnost věřit v Boha, nemá povinnost chodit do kostela na bohoslužby, přijímat svátosti, modlit se, dodržovat půst v předepsané dny, smí mít pochybnosti o pravdách víry, smí opustit církev, ve které dosud byl, …
To všechno nejsou povinnosti, nýbrž pozvání, nabídky, privilegia, zvláštní dary od Boha. Člověk je rád přijímá. Když je pochopí, tak se jich se zájmem a dychtivostí chopí.
Plnit povinnosti má člověk bez ohledu na to, zda věří v Boha a žije náboženským životem nebo ne. Když podá pomocnou ruku bližnímu, bude za to zařazen mezi ovce na pravou stranu i jako nevěřící. A obráceně nic mu neprospěje, když chodí každý den do kostela a přijímá eucharistii, a přitom si nevšímá bližních, kteří jsou v jakékoli nouzi a kterým by mohl pomoci.
Definitivní soud nás všechny čeká, ale není třeba se ho obávat. Bůh nikoho neodmítá, ale samozřejmě jeho otázce, jak jsme žili v praktické lásce k bližním se nebudeme moci vyhnout.
