28.2.2021, neděle - 2. postní

Slova evangelia nás uvádějí do jiného světa, světa setkání s Bohem, světa Boží slávy, ve kterém všechny věci vypadají jinak. To je svět, ve kterém člověk Bohu děkuje a Boha oslavuje. Učiňme to i nyní a prosme Boha o odpuštění všeho, čím jsme se provinili.

Mk 9,2-10

Proměnění Páně

Událost proměnění Páně poukazuje na dvě jiné události: Mojžíšovo setkání s Bohem na hoře Sinaj (Ex 33-34) a Ježíšův křest v Jordáně.

Vrchol hory je typickým místem setkání s Bohem a zjevení Boží slávy. Událost proměnění spojuje s Božím zjevením na Sinaji mnoho dalších prvků: místo o samotě, oblak znamenající Boží přítomnost, proměnění, výzva k poslušnosti. Mojžíšovi však zářila jenom pokožka tváře, Ježíšovi celé tělo i oděv.

Spojitost se křtem v Jordáně je v tom, že při Ježíšově křtu i při proměnění na hoře se ozval hlas z nebe: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.

Vyprávění o proměnění tvoří teologický střed celého evangelia podle Marka. Je pokračováním vyprávění o křtu z první kapitoly a je i protiváha budoucí události a zvěstování Ježíšovy slávy na vrchu Golgota, kde Ježíš umře na kříži a kde římský, tedy pohanský setník prohlásí: Tento člověk byl opravdu Boží Syn.

Že Ježíš je Boží syn se tedy v evangeliu podle Marka objevuje třikrát. Trojí prohlášení o Božím synovství tvoří rámec celého evangelia a vypovídá a Ježíšově slávě. Umožňuje pohled na ukřižování a smrt jakoby z druhé strany, ze strany vzkříšení a oslavení.

Evangelium nám ukazuje, jak je třeba rozumět Velikonocům: jako Ježíšově slávě, která se ukáže ve smrti a zmrtvýchvstání. V prefaci dnešní neděle se říká, že Ježíš učedníkům na hoře proměnění zjevil svou slávu, „aby je poučil, že utrpením a smrtí se vstupuje do slávy vzkříšení“.

Tato událost bezpochyby změnila pohled učedníků na Ježíše a změnila jejich život. To ví každý, kdo něco takového prožil, kdo se setkal s Ježíšem jako zářícím světlem. Ježíš zavedl učedníky na vysokou horu, aby byli sami.

To možná známe. Když vyjdeme do samoty, abychom byli jenom s Bohem, možná už ji nebudeme chtít opustit. To udělali mnozí řeholníci a řeholnice, ale nejen oni. To potřebuje udělat každý člověk, který třeba žije uprostřed vřavy světa. Potřebuje čas od času vyjít do samoty, aby se ve vřavě světa neztratil a aby uviděl záři Boží slávy.

Učedníci spatřili jiný svět, svět Ježíšovy slávy. I my jsme možná spatřili jiný svět a nechtělo se nám z něj odejít, tak jako Petrovi. Z perspektivy hor všechno vypadá jinak. Ale nezbyde než se z onoho jiného světa vrátit do každodenní reality. Učedníci to moc nechápali, nerozuměli tomu, ale nám je to jasné. Kdo však zažil setkání s Bohem na hoře, ví, že se na ni zase vrátí.