31.1.2021, neděle, svátek Dona Bosca

Jeho největší zájem byl o mládež, o lidi chudé, o lidi bez vzdělání, o lidi, kteří neznali Boha. 

Já jsem se s Donem Boscem začal seznamovat na konci 60. let, v době, kdy jsem se i já k mládeži počítal, ale to bylo před mnoha lety. On byl pro mě i pro mé přátele životní inspirací. K ní patřilo vytváření společenství, meziosobní vztahy, společná radost, společné chození po horách, společná zbožnost, modlitba, čtení Písma, zpívání písniček zbožných i nezbožných. Don Bosco svým přístupem k lidem utvářel náš život.

Za dar společenství a za dar radosti Bohu děkujme a prosme ho, aby z našeho života odstranil všechno, co je mu na překážku.

Mt 18,1-6.10

1V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně největší v království nebeském?“ 2Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed 3a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. 4Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. 5A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne. 6Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny. /…/ 10Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce.

Tento úryvek se čte proto, že je v něm řeč o dětech a Don Bosco se staral především o bezprizorní děti, resp. mládež potulující se po ulicích. Byli to převážně kluci, ale to bylo dáno společenskou situací v 19. století v Itálii. Dívky se zřejmě víc držely doma, kdežto kluci přicházeli do měst a hledali práci. Ve smyslu jeho odkazu se salesiáni dnes starají o mládež obojího pohlaví.

Učedníci se Ježíše ptali, kdo je v nebeském království největší, protože zřejmě chtěli patřit k těm, kdo budou mít významné postavení. Jak malicherné bylo zřejmě jejich smýšlení! Ježíš jako by jim odpověděl: Co je vám do toho, co se staráte o takové věci?

Mnozí lidé by rádi byli větší, než jsou, nebo větší než jiní. To je také smysl otázky, kterou Ježíšovi položili. Rádi by se totiž dostali na nějaké vysoké místo, jako by to nebylo jedno. Pořád smýšlejí způsobem „světským“.

Ježíš otázku učedníků odmítá. V nebeském království se neměří, kdo je menší a kdo větší. To je jen lidská otázka z tohoto světa, který uznává, že jsou lidé, kteří jsou významnější, vlivnější, důležitější, bohatší než jiní. Toto hodnocení ovšem může být naprosto falešné.

Velikost člověka, jeho významnost, důležitost, bohatství v Božích očích, v nebeském království, je dána tím, že je blízko Bohu, že je s Bohem. A to jsou všichni lidé, kteří Boha výslovně neodmítli. Bůh je s každým člověkem, na každém člověku mu záleží. Není tedy lidí menších a větších. To jen v tomto světě se člověk může Bohu vzdalovat a odcizovat. V nebeském království je plně s Bohem, nebo v něm není vůbec. 

Nebeské království má svůj počátek zde, v království Božím na zemi v našem světě. To je základ rovnosti všech lidí, základ křesťanské demokracie.