Stojíme na posvátné půdě církve. Ale zároveň nám Písmo dává i praktické pokyny, jak máme jednat v konkrétních situacích. Podívejme se na svůj vlastní život, na jednotlivé situace svého života, a prosme Boha o odpuštění toho, čím jsme se provinili.

Mt 18,15-20

Mt dává praktické pokyny, jak se mají členové obce chovat.

Člověk je ve svém jednání odkázán na kritiku. To neznamená, že by ho měli ostatní napadat, nýbrž to znamená, že mu mají ostatní pomoci svým slovem, když on sám nevidí, že dělá něco špatně. Nikdo pochopitelně nemůže posoudit jeho osobní vinu, to je věc jeho svědomí. Jen dotyčný přece může svou vinu vidět a přiznat. 

Na druhou stranu nesmíme mlčet, když jsme přesvědčeni, že někdo jedná špatně a škodlivě. Pak jsme povinni jít za ním a poskytnout mu službu lásky a mezi čtyřma očima ho na jeho chybu upozornit. Kdo to neudělá, může se tím dokonce sám provinit, i když to není třeba snadné, i když je snadnější o tom mluvit než to udělat.

Když nás viník neposlechne, je třeba s ním mluvit společně s několika důvěryhodnými lidmi a pak s celou církví, tedy s církevní obcí, neboť jí je od Boha dán zvláštní dar. Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu Ježíšově, tam je on uprostřed nich, a co svážou či rozvážou na zemi, bude svázáno či rozvázáno na nebi. O tom jsme mluvili před čtrnácti dny. Ne že by církev mohla rozhodovat libovolně o věcech nebeských, ale má takový vhled do Božích věcí, že říká pravdu, pravdu Boží.

Tím nám Písmo dává trochu nahlédnout do tajemství církve a jejího vztahu s Bohem i v tak prosté a všední věci, jako je kritika jednání člena obce. 

V církvi vždy stojíme na posvátné půdě a nesmíme v ní trpět žádné nepravosti, i když to někdy není vůbec snadné. Rozhlédněme se kolem na naše bližní v církvi, prosté věřící i ty, kdo mají zvláštní úkol, i ty, kdo jsou vysvěceni k posvátné službě na různých stupních, a možná uvidíme všelijakou nepravost. Vystoupit proti ní možná vyžaduje značné odhodlání, ale přesto je to naším úkolem ve jménu pravdy. Je to úkol ještě závažnější než vystoupit proti někomu ve světské společnosti. Vždyť církev se opírá o víru, která je vázána na osobu Ježíše Krista, je to posvátné společenství a bylo by pohoršením, kdybychom v ní trpěli jakoukoliv nepravost či neřád. Co to konkrétně znamená, musíme hledat sami.