Mt 14,22-33
Událost s Ježíšem a Petrem, kteří jdou po vodě, o které mluví evangelium, je zvláštní. Co nám říká?
Spolehni se na Ježíše a on tě v tvé tísni vysvobodí. Když na něj budeš spoléhat, on tě zachrání před zkázou. Ale co to znamená?
Život s ním není žádná idyla. Podá ti pomocnou ruku, ale možná teprve, až se budeš topit. To je moje zkušenost. Život s Ježíšem není pohodlná idyla, jak si někteří lidé představují. Ta představa znamená, že když se člověk dostane do nouze, volá k Bohu a Bůh ho zachrání. Ale dobře víme, že to tak není. Asi máme zkušenost, že jsme v nouzi prosili Boha o pomoc, a žádná nepřišla.
Spoléhej na jeho podporu, ale zároveň spoléhej na vlastní síly. Bůh ti je dal, tak jich užívej. Až ti dojdou síly, tak se buďto utopíš, nebo tě Bůh z vody zachrání. To ale dopředu nevíš. Člověk volá k Bohu, a odpověď velmi často nepřijde.
To je zkušenost mnoha lidí, mnoha mučedníků. Mnoho lidí ve vodě zahynulo, Bůh je nechal utopit. Proč? Proč zahynulo oněch 150 lidí při výbuchu v Bejrútu? Proč je Bůh před smrtí neuchránil?
To je věčná otázka, na kterou pravděpodobně nikdy nenajdeme odpověď. Můžeme najít odpověď platnou jen pro každého z nás osobně.
Můžeme věřit, že vstoupili do plnosti jeho království, ale nevíme to. Nevíme, zda se chopili se Ježíšovy nabídnuté ruky. O oněch 150 mrtvých v Bejrútu nevíme nic.
Smrt druhých lidí jsme schopni vidět svýma lidskýma očima. Co je potom, ve smrti, už nevidíme. Ve smrti se člověk setká s Bohem a musí se rozhodnout – buďto pro něj, nebo proti němu. To je rozhodnutí pro spásu a věčný život, nebo proti spáse a pro smrt.
Toto rozhodnutí nás všechny čeká, tak jako čekalo Petra. Šlo o jeden okamžik, kdy mu Ježíš podal ruku. Měl dvě možnosti: Buďto se jí chopit a žít, žít s ním, nebo se jí nechopit a utopit se.
Ale kdo by byl takový blázen, že by se jí nechopil, když jasně vidí, co se stane, když ji odmítne?