Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.

Mt 22,1-14

Tento text obsahuje dvě podobenství. První mluví o pevné vůli svatební hostinu uspořádat, nabídnout spásu všem, přesto že první pozvaní ji odmítli.

Druhé podobenství se týká svatebního šatu. Pozvání je tak vzácné, že je třeba kvůli němu změnit všechno, nejen šaty, ale celý svůj život. A končí zvláštní větou: Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.

Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.

Mt 21,33-43

Ježíš vytýká velekněžím a starším lidu, že jsou jak vinaři, kteří užívají vinici pro svůj prospěch a nepřinášejí jejímu majiteli řádný výtěžek. Sice věří v Boha, ale nejednají podle toho, jejich skutky tomu neodpovídají. Za to budou ztrestáni a na jejich místo budou povoláni jiní, tedy pohané.

Jde tedy o víru a o skutky, které jsou podmínkou spásy nebo které plynou z toho, že jsme Bohem spaseni. Jde o víru a o zásluhy, které by člověk mohl získat svými dobrými skutky.

Tato mše má mimořádný charakter – kvůli mým narozeninám se koná v neobvyklém čase. Ale ve skutečnosti její důvod je božský, ne lidský. Scházíme se, abychom slavili eucharistii, radovali se z Boží lásky a slávy a z Kristova vzkříšení a z naší spásy.

Mt 21,28-32

Ježíšova řeč se jakoby dělí na dvě části, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale ve skutečnosti mluví o tomtéž.

Dnešní úryvek z Mt mluví o podivném smýšlení lidí, kteří si myslí, že mají vůči Bohu nárok na odměnu, kterou musejí dostat. Ale takový nárok neexistuje. Bů nám dává víc než si dovedeme představit.

Mt 20,1-16a

Evangelium popisuje situaci, která je tak říkajíc k naštvání. Čtenář se obvykle ztotožňuje s tím, kdo pracoval od rána celý den, a připadá mu nespravedlivé, že nakonec dostane stejnou odměnu jako ten, kdo pracoval pouhou hodinu, i když je to odměna předem domluvená. Kdyby se to dělo dnes, okamžitě by odborová organizace protestovala, protože by to byla evidentní nespravedlnost.

Písmo nám i celé církvi klade otázku, kolikrát máme odpustit člověku, který se nějak provinil. Není to snadná otázka, mnozí jsou přesvědčeni, že některé přestupky by církev odpouštět neměla. Ale proti tomu stojí Boží milosrdenství. Každopádně teď se na ně spolehněme, …

Mt 18,21-35

Kolikrát máme odpustit člověku, který se provinil? Kolikrát nám odpouští Bůh? Kde jsou hranice lásky k bližnímu? Ježíš říká, že hranice stavět nelze, odpouštět je třeba stále znova, protože takto nám odpouští Bůh.

Věříme v dobrého Boha, věříme, že Bůh je dobrý, odpouštějící, milosrdný, nikoho nezatracuje, všechny zve k sobě, nikoho nevylučuje.

Stojíme na posvátné půdě církve. Ale zároveň nám Písmo dává i praktické pokyny, jak máme jednat v konkrétních situacích. Podívejme se na svůj vlastní život, na jednotlivé situace svého života, a prosme Boha o odpuštění toho, čím jsme se provinili.

Mt 18,15-20

Mt dává praktické pokyny, jak se mají členové obce chovat.

Dnes slavíme veliký svátek, Nanebevzetí PM, poutní slavnost naší farnosti. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie katolická církev slaví 15. srpna, zde byl přeložen ze včerejška.

A zároveň budeme slavit křest malého Izáka Jehudy Štěpána Jirsáka, kterého dobře známe jako ministranta při našich bohoslužbách.

Zj 11; Lk 1,39-56

Mt 14,10-23

„Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám.“

Dnešní úryvek se dělí na dvě části jasně oddělené. 

První se týká Jana Křtitele a Ježíšova vnitřního života. Je těžké ony dvě části srovnávat. První je podstatná pro pochopení Ježíše jako osoby. Vlastně by bylo namístě po této části skončit.

Podobenství o nebeském království

Mt 13,44-46

Kapitola obsahuje celou řadu podobenství o Božím království. Nelze je totiž definovat či popsat jen jedním. Lze je přiblížit obrazy, které vyjadřují nějaký jeho aspekt, ale přesto zůstává nepoznáno, zůstává tajemstvím.

Dnes jsme slyšeli dvě z těchto podobenství o pokladu a perle.