Články a informace pro potěchu ducha

Neděle 29. 9. 2024 – 26. neděle v mezidobí

Nm 11,25-29

Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil k Mojžíšovi; vzal z ducha, který spočíval na něm, a dal ho sedmdesáti mužům starcům. Když na nich duch spočinul, dostali se do prorockého vytržení, ale později se to už nestalo. Dva muži z nich zůstali v táboře, jmenovali se Eldad a Medad. I na nich spočinul duch, neboť byli mezi těmi, kdo byli písemně určeni. Nevyšli však do stánku úmluvy a dali se do prorokování v táboře. Tu přiběhl jeden chlapec a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Medad prorokují v táboře.“ Jozue, syn Nunův, Mojžíšův služebník od mládí, řekl: „Pane můj Mojžíši, zabraň jim v tom!“ Mojžíš mu odpověděl: „To tak žárlíš kvůli mně? Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!“

Sobota 28. 9. 2024 – 25. týden v mezidobí, svátek sv. Václava

Mdr 6,9-21

Vládcové, k vám se obracejí má slova, abyste se naučili moudrosti a neklesli. Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy, budou uznáni za svaté, ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnění. Buďte tedy žádostiví mých slov, mějte po nich touhu, a poučí vás. Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc. Neboť její začátek je zcela upřímná touha poučit se, chtít se poučit je láska k ní, láska k ní je zachovávat její přikázání, dbát o přikázání je zajistit si nesmrtelnost, nesmrtelnost pak dává místo u Boha. A tak touha po moudrosti přivádí ke kralování. Vládcové lidí, když se tedy těšíte z trůnů a žezel, ctěte moudrost, abyste kralovali navěky.

Pátek 27. 9. 2024 – 25. týden v mezidobí

Kaz 3,1-11

Všechno má svou dobu, každá činnost pod sluncem má svůj čas. Je čas k narození i čas k umírání, čas k sázení i čas ke sklízení zasetého. Je čas k zabíjení i čas k léčení, čas k boření i čas ke stavění. Je čas k pláči i čas k smíchu, čas k nářku i čas k tanci. Je čas k házení kamenů i čas k jejich sbírání, čas k objímání i čas k odříkání si objetí. Je čas k hledání i čas k ztrácení, čas k schovávání i čas k odhazování. Je čas k trhání i čas k sešívání, čas k mlčení i čas k mluvení. Je čas k milování i čas k nenávidění, čas k válce i čas k míru. Jaký užitek ze své námahy má člověk, který pracuje? Uvažoval jsem o zaměstnání, které dal Bůh lidem, aby se jím zabývali. Všechno činí vhodně ve svůj čas, i (zvěst) o věčnosti jim vložil do srdce, přece však nemohou proniknout dílo, které dělá Bůh od začátku do konce.

Čtvrtek 26. 9. 2024 – 25. týden v mezidobí

Kaz 1,2-11

Marnost nad marnost – praví Kazatel – marnost nad marnost, všechno je marnost. Co má člověk z celé své námahy, s kterou se plahočí pod sluncem? Jedno pokolení odchází a druhé přichází, země však trvá stále. Slunce vychází a zapadá, chvátá k svému místu, kde vychází. Vítr věje k jihu a stáčí se na sever, vítr stále krouží, znovu obnovuje svůj běh. Všechny řeky tečou do moře, a moře se nikdy nenaplní. Na místo, kde řeky vznikají, opět se vracejí. Všechno unavuje, nelze to ani vypovědět; oko se nenasytí díváním, ani ucho se nenaplní posloucháním. Co bylo, zase bude, co se stalo, zase nastane – není nic nového pod sluncem. Vyskytne-li se něco, o čem se řekne: Hle, to je nové dávno to bylo v dobách, které byly před námi. Zapomíná se na to, co minulo, a stejně to bude s budoucností. Nezůstane na ni vzpomínka u těch, kteří budou následovat.

Středa 25. 9. 2024 – 25. týden v mezidobí

Př 30,5-9

Každé slovo Boha je vytříbené, on je štítem pro ty, kdo se za něj skryjí. K jeho slovům nic nepřidávej, aby tě nepokáral a nebyls usvědčen ze lži. Dvojí věc žádám od tebe, neodpírej mi ji, dříve než zemřu: Podvod a lež vzdal ode mě, ani bídu, ani bohatství mi nedávej, jen to nutné mi dej k živobytí, abych se z přebytku nestal nevěrným a neřekl: Kdo je Hospodin? – nebo z bídy abych nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.

Úterý 24. 9. 2024 – 25. týden v mezidobí

Př 21,1-6.10-13

Srdce krále je v Hospodinově ruce jako bystřina, nakloní ho, kam se mu zachce. Člověku se vždycky zdá, že se chová dobře, je to však Hospodin, který zkouší srdce. Žít spravedlivě a čestně je nad oběť milejší Hospodinu. Pyšné oči a naduté srdce – pochodeň zlosynů – jsou hříchem. Nač pomyslí pilný, je jenom k zisku, ale kdo je zbrklý, ten má jen škodu. Poklady nahromaděné křivým jazykem jsou mizící pára a léčky smrti. Jen ke zlu míří zlosynova touha, nenalezne u něho soucit jeho bližní. Nezkušený zmoudří z trestu posměvače, moudrý z poučení dostane rozum. Spravedlivý (Bůh) olupuje zlosynův dům, zlosyny vrhá do zhouby. Kdo si ucpe ucho při chuďasově křiku, nedojde sluchu, až sám bude křičet.

Pondělí 23. 9.2024 – 25. týden v mezidobí

Př 3,27-35

Můj synu, neodpírej prokázat dobrodiní, když je v tvé moci ho poskytnout. Neříkej bližnímu: „Teď jdi, pak přijď, až zítra ti dám“, když můžeš dát ihned. Nechystej zlo proti bližnímu, když s tebou v důvěře žije. S nikým se nehádej bez příčiny, když ti neudělal nic zlého. Nezáviď násilníkovi, žádný z jeho mravů nenásleduj, neboť zvrhlého člověka si Hospodin oškliví, ale se spravedlivými se důvěrně stýká. Na dům zločince vrhá Hospodin kletbu, příbytku spravedlivých však žehná. Rouhačům odplatí podle zásluhy, zato pokorným daruje přízeň. Moudří dosáhnou pocty, hlupáci však sklidí jen hanbu.

22. 9. 2024 - 25. neděle v mezidobí

Mdr 2,12a.17-20

Bezbožníci řekli: „Číhejme na spravedlivého, podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova, zkusme, jak to s ním skončí. Je-li spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z ruky protivníků. Zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali jeho mírnost a přesvědčili se o jeho trpělivosti. Odsuďme ho k hanebné smrti, zda najde ochranu, jak říká.“