Neděle 1. 12. 2024 – 1. neděle adventní

Jer 33,14-16

Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy splním sliby, které jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu. V ty dny, za toho času vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: "Hospodin je naše spravedlnost."

Bůh dává zaslíbení svému lidu, který je v neutěšené situaci ve vyhnanství. Bůh neopouští své vyvolené, což ovšem neznamená, že jim umetá cestičku. Jako dobrý rodič, který dopřává svým dětem svobodu, a to i svobodu omylu a slepé uličky, tak ani Bůh nečiní z lidí loutky, nýbrž je nechává, aby chodili po cestách, které si vybrali nebo které způsobili svým jednáním. Ale neopouští je a je připraven jednat v jejich prospěch. Ovšem kdy a jak to člověk neví. Dnešní složitá situace to jen dokazuje. Jistotou je „jen“ Boží věrnost.

1 Sol 3,12 - 4,2

Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem (lidem), jako ji i my (máme) k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými. Nakonec pak vás, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše.

Láska, která se ovšem projevuje činy, nejen slovy, je onou skutečností, která činí člověka před Bohem svatým a čistým. Milovat není tak snadné, ale je to jediná cesta, která vede k cíli. Bůh přichází neustále, chce s námi být, ale jako Láska potřebuje tu naši, bez ní se s námi setkává jen velmi obtížně, resp. my s ním.

Lk 21,25-28.34-36

Ježíš řekl svým učedníkům: "Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na (celý) svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání; přijde totiž jako léčka na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka."

Když člověk čte onu vizi, jak ji prezentuje evangelium, tak si musí říci – přesně tohle patří na naši dobu. Jenže takových už bylo! Smyslem textu není naznačovat, co všechno se musí stát, než nastane konec, nýbrž vyzývat adresáty k připravenosti. Nikdo z nás neví, co se (mu) může stát, proto je třeba být připraven. To znamená žít v radosti, pokoji a pokoře, nelpět na hmotných ani nehmotných statcích, nebýt závislý, nýbrž být střízlivě otevřený novému. Pak není třeba přemýšlet, kdy nastane změna poměrů.

Od covidu nás média, zejména internet, neustále masírují temnými proroctvími na tento, příští a přespříští rok…, co za pohromy se na nás valí: Nostradamus, Baba Vanga, moderní věštecky nadaní lidé, kteří předpověděli správně to či ono. A to, co předpovídají, jsou jen samé negativní zvěsti. Na rozdíl od Ježíše, který nám nabízí povzbuzení. Není to přece jen Bůh, kdo má dějiny světa v ruce? A kdo z lidí může vidět do Božích plánů, když Bůh není v čase? Všechna starozákonní i novozákonní proroctví se neorientovala na předpovídání nezměnitelné budoucnosti, nýbrž cílila na změnu chování a jednání lidí; byla varováním před následky nevěrnosti nebo povzbuzením v čase beznaděje. Ježíš spojuje oba aspekty, když v evangeliu říká: „Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, protože se přibližuje vaše vykoupení.” To neříká kvůli tomu, abychom zkoumali,, zda se už děje všechno a bude konec světa, nýbrž jako varování a výzvu: neustále jsou přírodní katastrofy, války, konflikty, hrůzy všeho druhu. A právě v těchto situacích se máme napřímit a zvednout hlavu, abychom svým postojem vyzařoval naději a jistotu, která neplyne z ovládání situace, ale z vědomí Boží moci a síly, z toho, že je to Bůh, jenž má dějiny v ruce jenž jako jediný vše zlé dokáže obrátit v dobro,