Neděle 1. 5. 2022 – 3. neděle velikonoční
Sk 5,27b-32.40b-41
Velekněz začal apoštoly vyslýchat: „Přísně jsme vám přece přikázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka.“ Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch Svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“ Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili a oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.
Tento text se četl částečně ve čtvrtek 28. 4. zde je zdůrazněno, že apoštolové byli hrdí na to, že směli pro svou víru snášet příkoří, že svou věrnost mohli osvědčit. Radost, o níž tu je řeč, neznamená žádné nadšení a veselí, nýbrž je výrazem uvědomělého navázání na Ježíše a jeho oběť. Apoštolové byli hrdí na to, že jsou Kristu podobní svým utrpením, že jsou schopni svědčit. Jde tedy o vnitřní radost, vnitřní uspokojení, když člověk může snášet s někým, koho má rád, jeho situaci, i když je třeba obtížná. Je to např. taková radost či štěstí, které zažívá člověk, když může být s někým blízkým v okamžicích jeho smrti. Je to těžké, ale zároveň velmi silné.
Zj 5,11-14
Já, Jan, měl jsem vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů (shromážděných) kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na milióny a stamilióny – a volali silným hlasem: „Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu!“ A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: „Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!“ Tu ony čtyři bytosti přidaly: „Amen!“ a starci padli na tvář a poklonili se.
Jan popisuje jednu ze svých úvodních vizí Božího království. V této vizi jde o utvrzení věřících ve víře ve smysluplnost Ježíšovy oběti. Kolem trůnu jsou shromážděny stamilióny bytostí – nejde tedy jen o těch 144 tisíc vyvolených. Ti jsou navíc z Izraele. Do Božího království se vejdou všichni, je bez hranic. Počet vyvolených není omezen.
Jan 21,1-19
Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, (a to) u Tiberiadského moře. Zjevil se takto: Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: „Půjdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili. Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš se jich zeptal: „Dítky, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli mu: „Nemáme.“ On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete.“ Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb. Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „Pán je to!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty, byl totiž oblečen jen nalehko – a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí – nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami. Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a (vedle) chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb, které jste právě chytili.“ Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, (bylo jich) sto třiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: „Pojďte snídat!“ Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu. To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání. Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, (synu) Janův, miluješ mě více než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé beránky.“ Podruhé se ho zeptal: „Šimone, (synu) Janův, miluješ mě?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce.“ Zeptal se ho potřetí: „Šimone, (synu) Janův, miluješ mě?“ Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: „Miluješ mě?“, a odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno – ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce! Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš.“ To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: „Následuj mě!“
Závěrečné dvě scény z Janova evangelia z 21. kapitoly, kterou velká část badatelů považuje za dodatečnou. Závěrečný text hovoří o setkání se zmrtvýchvstalým Pánem v Galileji (předchozí setkání se odehrála v Jeruzalémě). Jde jednak o zázračný rybolov a následnou snídani, kde hostitelem je Ježíš, a o povolání Petra jako pastýře.
Zázračný rybolov lze nalézt i v Lk 5, zde jde však o setkání se zmrtvýchvstalým Pánem. Znovu se tu objevuje protiklad Petra a milovaného učedníka (a také poprvé jsou tu v rámci evangelia zmíněni synové Zebedeovi), kdy milovaný učedník se hned v situaci orientuje a Petr je odkázán na jeho poznání. Petrův skok do vody v plášti je sice nerealistickým detailem (cca 100 m od břehu by musel plavat), ten však má vyjadřovat jeho úctu vůči Pánu. Uvedený počet ryb je obtížné vysvětlit, nejspíš jde o zdůraznění velkého počtu a kvality ryb. Pánem celé situace je Ježíš – on dává úspěch rybolovu, on je hostitelem. Učedníci se potřebují na něj spolehnout a nechat se od něj sytit. V rozhovoru s Petrem je zdůrazněn princip lásky v zodpovědnosti za druhé: Petr může být dobrým pastýřem jedině tehdy, když vyzná svou lásku, když si uvědomí potřebu odpovídat na Boží oslovení a vyvolení láskou. Dobrou autoritou lze být jen tehdy, když si je člověk vědom své slabosti a staví svůj vztah na lásce.
Člověk bude stejně jako Petr dotazován na svou lásku, nikoliv na svůj výkon.
