Sobota 1. 6. 2024 – 8. týden v mezidobí

Jud 17.20b-25

Milovaní, pamatujte na to, co vám dříve pověděli apoštolové našeho Pána Ježíše Krista. Stavte svůj život na své přesvaté víře, modlete se (ve spojení) s Duchem svatým, uchovejte se v Boží lásce a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista pro věčný život. Smilujte se nad těmi, kdo kolísají, jiné zachraňte z ohně a vytáhněte je; nad jinými se však smilujte (plni) bázně, ošklivte si i šat potřísněný tělesností. Tomu, který má moc uchránit vás před pádem a uvést vás radostné a čisté před svou velebnost, jedinému Bohu, který nás zachránil, (buď) skrze Ježíše Krista, našeho Pána, sláva, velebení, vláda a moc, (jak to bylo) přede vším časem, (tak buď) nyní i navždycky. Amen.

List Judův je pseudepigraf, jenž vznikl ke konci 1. století (ještě před 2 Petr) je velmi krátký a je zaměřen na povzbuzení adresátů a na jejich morální ponaučení. Žít v souladu s vírou, modlit se, angažovat se ve prospěch druhých (setrvat v lásce) a očekávat s nadějí setkání s Ježíšem Kristem, mít trpělivost s lidmi ve víře nestálými či nejistými, snažit o obrácení lidí, kteří sešli z cesty, mít soucit s těmi, kteří trpí a odmítat sexuální výstřelky doby, to vše jsou apely vcelku obvyklé. Autor jen připomíná něco, co možná zapadlo, co se již nedodržuje, a tak ohrožuje společenství zevnitř. Přitom je třeba spoléhat na Boží pomoc, protože Bohu na životě adresátů záleží víc než jim samým. Autor pak končí doxologií, chválou Boha. To je možná tím nejpodstatnějším apelem celého úryvku.

Mk 11,27-33

Ježíš a jeho učedníci přišli znovu do Jeruzaléma. A jak šel chrámem, přistoupili k němu velekněží, učitelé Zákona a starší s otázkou: "Jakou mocí děláš tyto věci? Kdo ti k tomu dal plnou moc, abys to dělal?" Ježíš jim odpověděl: "Zeptám se vás na jednu věc. Odpovězte mi, a já vám řeknu, jakou mocí dělám tyto věci. Byl Janův křest z nebe, nebo od lidí? Odpovězte mi!" Ale oni mezi sebou uvažovali: "Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ Máme říci ‚od lidí‘? – to se báli lidu, protože všichni byli přesvědčeni, že Jan byl skutečně prorok. Odpověděli tedy Ježíšovi: "Nevíme." A Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí tyto věci dělám."

Ježíš demonstrativně svým prorockým gestem odstranil prodavače a směnárníky z chrámového nádvoří. To samozřejmě nenechalo chladnými ty, kdo si činili nárok mít pravdu a vědět, co je Boží vůle. Chtějí Ježíš zahnat (jako již vícekrát) do úzkých, což jim opět nevyšlo. Chtějí Ježíše dohnat k takovému výroku, který by ze svého hlediska mohli označit za rouhání, za přisvojování si moci a autority od Boha samého. Ježíš ovšem je chytá do jejich vlastní léčky, když připomíná postavu Jana Křtitele, který mezi lidmi požíval velké autority. Nutil je vyjít s barvou ven, což se jim nechtělo, a tak se vyhnuli odpovědi. Tím Ježíš nabyl převahy a unikl jejich léčce. Když oni nebyli s to odpovědět, ani on jim odpověď dát nemusí.

Člověk není nucen reagovat na otázky a výzvy, jež jsou kladeny se zlým úmyslem. Má rozum, aby se sám rozhodoval, kdo si odpověď zaslouží a kdo ne. Má právo uchovat si svou vnitřní integritu a nenechat se vmanipulovat do situace, která je pro něj nejen nevýhodná, ale i ohrožující.