Pondělí 1. 7. 2024 – 13. týden v mezidobí

Am 2,6-10.13-16

Tak praví Hospodin: „Pro tři a pro čtyři zločiny Izraele to neodvrátím: protože za stříbro prodávali spravedlivého a chudáka za pár opánků; hlavy ubožáků drtili v prachu země a křivili právo pokorných; syn s otcem chodili za stejnou nevěstkou, a tím znesvěcovali mé svaté jméno. U každého oltáře se rozvalovali na šatech, daných do zástavy, víno zabavené pili v domě svého Boha. Já však jsem před nimi zničil Amority, kteří se výškou rovnali cedrům a silou dubům, zničil jsem jejich ovoce nahoře i jejich kořeny dole. Já jsem vás vyvedl z egyptské země a vodil jsem vás pouští po čtyřicet let, abyste se mohli zmocnit amoritské země. Já vás stlačím až k zemi, jako je (k zemi) tlačen vůz naplněný snopy. Rychlý neuteče, silák nerozvine svou sílu, hrdina nezachrání život. Lučištník neobstojí, běžec se nezachrání a jezdec se nevysvobodí. V ten den i nejodvážnější z hrdinů bude prchat nahý“ – praví Hospodin.

Prorok Amos je prorokem sociální spravedlnosti. Na rozdíl od kultů jiných starověkých bohů, úcta k Hospodinu je neoddělitelně spojena s adekvátním chováním člověka vůči bližním. Nelze uctívat Hospodina a utlačovat, okrádat, sexuálně zneužívat… druhého člověka. Formální kult v očích Boží nic neplatí. Bůh zasáhne a viníka bude konfrontovat s jeho vinou. To je platné dodnes.

Mt 8,18-22

Když Ježíš uviděl kolem sebe velké zástupy, rozkázal odplout na druhý břeh. Tu přišel jeden učitel Zákona a řekl mu: „Mistře, půjdu za tebou všude, kam půjdeš!“ Ježíš mu (však) odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil.“ A jiný, jeden z jeho učedníků, mu řekl: „Pane, dovol mi, abych napřed šel a pochoval svého otce.“ Ale Ježíš mu odpověděl: „Pojď za mnou a nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé.“

Být povolán Ježíšem a rozhodnout se jej následovat může znamenat opustit obvyklý způsob života, vzdát svých zvyků a dát se na cestu, o níž člověk neví, jak se bude odvíjet dál. Ne každý je na to připraven, slova a dobrá vůle leckdy nestačí. Rozhodnout se pro následování je životní volbou. Její naplnění má různé podoby, nejde jen o zasvěcený život, kněžství, ale i o manželství a o další nejrůznější podoby angažovanosti ve stopách Ježíšových. Ježíš není neuctivý k tradicím, které byly posvátné (např. pohřbení mrtvého otce), ale nechce polovičaté lidi, kteří nejsou s to radikálního rozhodnutí. Podobný příběh je vlastně s oním bohatým (mladým) mužem. Zákoníka Ježíš varuje, protože následování Ježíše znamená přijmout veškerou nezajištěnost, toho, kdo již s ním jde, povzbuzuje k větší odvaze.