Úterý 1. 8. 2023 – 17. týden v mezidobí
Ex 33,7-11; 34,5b-9.28
Mojžíš vzal stan a postavil ho mimo tábor v jisté vzdálenosti od něho a nazval ho stanem schůzky. Když se kdokoli chtěl poradit s Hospodinem, vycházel ke stanu schůzky, který byl mimo tábor. Kdykoli Mojžíš vycházel ke stanu, všechen lid povstával a každý zůstal stát u vchodu do svého stanu a pozorně hleděli za Mojžíšem, až vešel do stanu. Kdykoli Mojžíš vešel do stanu, sestupoval oblakový sloup a stál u vchodu do stanu a (Hospodin) rozmlouval s Mojžíšem. Všechen lid viděl oblakový sloup stát u vchodu do stanu; tu všechen lid povstával a klaněli se, každý u vchodu do svého stanu. A Hospodin promlouval k Mojžíšovi tváří v tvář, jako když člověk rozmlouvá se svým přítelem. Potom se (Mojžíš) vracel do tábora. Ale jeho služebník, mládenec Jozue, syn Nunův, neopouštěl vnitřek stanu.
Mojžíš vzýval Hospodinovo jméno. Hospodin prošel kolem něho a zvolal: „Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný! Prokazuje lásku tisícům, odpouští vinu, přestoupení a hřích, ale nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech, na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení.“ Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: „Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví.“ Mojžíš byl s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nejedl chléb a nepil vodu. Napsal na desky slova smlouvy, desatero přikázání.
Hospodine chce přebývat se svým lidem, být mu blízko. Proto Mojžíš zbuduje stan schůzky/setkávání, kam mohou lidé přicházet, aby hledali vůli Boží. Tím nejdůležitějším, kdo potřeboval Boží světlo pro plnění svého úkolu, byl Mojžíš sám. Text dokonce říká, že Mojžíš byl Hospodinu tak blízko, že se s ním Hospodin sdílí. Modlitba je přebýváním v boží přítomnosti, i když to člověk smysly nevnímá.
Text perikopy vynechává velkou část biblického textu. Druhá část čtení mluví o tom, že Mojžíš byl Hospodinu velmi blízký, přebýval v jeho přítomnosti, ale přesto ani on nemohl vidět Boží tvář, nemohl si na Boha „sáhnout“. Bůh se mu dal poznat, ale nepřímo – Mojžíš podle biblického vyprávění mohl vidět jen jeho záda, nikoliv tvář. Důležitá a následováníhodná je Mojžíšova reakce na Boží blízkost: klanění, vědomí vlastní nedostatečnosti tváří tvář Boží velikosti a důvěrná prosba. A Mojžíš znovu stráví 40 dní v Boží blízkosti, než pronikne do tajemství božího zákona, který má zprostředkovat druhým. Bůh není nedostupný, jeho vůle není posvátné fatum, ale člověk musí vynaložit určité úsilí, oddanost a trpělivost, mít důvěru a ochotu k sebevydanosti.
Mt 13,36-43
Ježíš rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“ Odpověděl: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové (toho) Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království každé pohoršení a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš!
Ježíš vykládá učedníkům smysl podobenství o obilí a pleveli na poli. Plevel nelze vytrhat, dokud není zcela rozlišitelný od obilí. Tedy zlo nelze v rámci tohoto světa jednoduše zničit. Definitivní skoncování se zlem je dáno až se skonáním tohoto času. Teprve tehdy bude definitivně rozlišeno dobré a špatné semeno, dobro a zlo. Pro dobré je nachystáno přebývání v radosti, pro zlé pak věčná nicota.
Je obtížné přihlížet, jak bují zlo. Ale každý, kdo pracuje s lidmi, ví, jak složité je soudit a odsoudit. I každý z nás je oním polem, na němž je zaseto dobré semeno, ale zaneseno semeno plevelné. Trpělivost se sebou samým i s ostatními je namáhavá, ale radikalismus čištění většinou končí katastrofou – a ještě většími škodami. To platí o každém člověku, o církvi, o společnosti, o světě. Rozplétat skutečnost a oddělovat dobro a zlo lze jen částečně, s radikálními řešeními je možné vylít vaničku i s dítětem. Boží království ve své plnosti není na této zemi realizovatelné. To neznamená, že není třeba bojovat proti zlu, ale je třeba si při tom uvědomovat, že celkový obraz má jen Bůh. My jsme s to vidět jen omezený výsek skutečnosti.
