Čtvrtek 1. 9. 2022 – 22. týden v mezidobí

1 Kor 3,18-23

Bratři! Ať se nikdo neklame! Domnívá-li se někdo z vás, že je moudrý, jak to chce tento svět, musí se napřed stát „pošetilým“. Jenom tak se stane moudrým. Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v očích Božích pošetilost. Stojí přece v Písmu: ‚Bůh chytá moudré v jejich chytráctví‘, a dále: ‚Pán zná plány moudrých: nejsou k ničemu.‘ Proto ať se nikdo nechlubí lidmi. Všecko je přece vaše: Pavel, Apollos i Petr, svět, život i smrt, to, co už tady je, i to, co teprve přijde, všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.

Aniž Pavel mluví o kříži, má na mysli tuto moudrost Ježíšovy sebevydanosti, sebedarování ve smrti na kříži. Moudrost jednání jen kvůli úspěchu je velmi krátkozraká a neplodná. Je nepředložené uctívat lidi, vynášet nerealisticky jednoho na úkor druhého, protože dary jsou od Boha a lidské snažení a využití darů má být zaměřeno k Bohu. Všichni přece patří Kristu a jde o sdílení darů. Jenže ona ta touha po úspěchu a lidském obdivu je tak svůdná!

Lk 5,1-11

(Jednou) stál Ježíš u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly. Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků – nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.

Vyprávění o zázračném rybolovu jsou v Novém zákoně dvě – u Lukáše a u Jana. Ježíš přikazuje Petrovi, poté co se vracejí z lovu ryb s prázdnou, aby spustil sítě a lovil, i když Petr byl profík a Ježíš v tomto ohledu laik. Petr je pokorný a udělá, co mu Ježíš nabízí, i když se mu to možná zdálo nesmyslné. Výsledek ho šokoval, takže si ani netroufal být s Ježíšem dál. Ale ten mu ukázal, oč vlastně šlo – o nové poslání Petrovo a dalších. Úlovek ryb toho byl symbolem, jakýmsi „vnadidlem“, aby se nebáli s Ježíšem jít.

Je nám třeba zajet na hlubinu, nebýt jen na povrchu. Pak se možná začnou dít věci, které ani netušíme. A co je tou hlubinou? Každý to musí podle svých možností najít a realizovat sám, ale určitě jde o hlubší a intenzivnější spojení s Bohem, o najití sebe, o realističtější pohled na sebe i svět, o vzdání se povrchností, ledabylostí.