Úterý 10. 1. 2023 - 1. týden v mezidobí
Žid 2,5-12
Bůh nepodřídil budoucí svět, o němž mluvíme, andělům. Někdo totiž vydal kdesi toto svědectví: ‚Co je člověk, že na něj pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jenom trochu jsi ho ponížil pod anděly; slávou a ctí jsi ho korunoval; všechno jsi mu podřídil pod nohy.‘ Ve (slovech) ‚podřídil mu všechno‘ (je obsaženo), že nenechal nic, co by mu podřízeno nebylo. Teď sice ještě nevidíme, že všechno je mu podřízeno. Vidíme však, že Ježíš, který byl trochu ponížen pod anděly, protože vytrpěl smrt, je korunován slávou a ctí, aby z milosti Boží za všechny (lidi) podstoupil smrt. Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ. Proto se neostýchá nazývat je svými bratry, když říká: ‚Budu hlásat tvoje jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění budu tě chválit.‘
Autor listu vztahuje na Ježíše slova žalmu (8 a částečně i 144). Andělé nemohou trpět, takže jakoby stojí nad smrtelným člověkem-Ježíšem, ale přesto je to Ježíš, jemuž je nakonec vše podřízeno. Jeho přijetí lidského údělu včetně utrpení a smrti není ponížením, nýbrž Boží cestou, jak přivést lidi k sobě.
V Ježíši se Bůh ujímá člověka novým způsobem, Ježíš je oním „ideálním“ člověkem a zároveň člověkem z masa a kostí, který musel projít celým lidským údělem. Toto člověčenství Božího Syna však přináší zcela novou situaci pro všechny lidi – skrze něho se stávají Božími dětmi ve „vlastním“ smyslu. Člověk jako Boží obraz je Božím tvorem-dítětem, avšak díky Ježíšovu lidství, lidství Božího Syna, se Božím synem/dcerou stává nově, na jiné úrovni.
Mk 1,21b-28
V městě Kafarnau vstoupil Ježíš hned v sobotu do synagogy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: "Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!" Ale Ježíš mu přísně rozkázal: "Mlč a vyjdi z něho!" Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: "Co je to? Nové učení – a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!" A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.
Kafarnaum bylo malé město na břehu Genezaretského jezera, které mělo vlastní synagogu a hrálo důležitou roli jako správní centrum. Ježíš vystupuje s autoritou, která jeho posluchače udivuje. Tuto svou autoritu potvrzuje i mocí, kterou má nad nečistými duchy. Ježíš nepřijímá svědectví od nečistého ducha, i když je toto svědectví pravdivé. Spojení s nečistými silami je vždy ošemetné a Ježíš nehodlá své poslání spojovat se silami zla, nenechá se jimi „uplácet“. Jak bylo toto jeho jednání prozíravé, se ukazuje hned vzápětí, protože ho právě z takového spolčování jeho protivníci obviní. Lidé kolem Ježíše žasnou nad jeho mocí a schopnostmi, vyprávějí o něm leccos, ale nakonec ho opustí nebo mlčí.
Říká se sice, že „peníze nesmrdí“, ale je vždy zapotřebí si rozmyslet, od koho a proč přijímá člověk dar nebo pomoc třeba i ve prospěch dobré věci. Spojení s pochybnými zdroji může leckdy celou dobrou akci zcela pohřbít. Je třeba spoléhat víc na Boha než na lidský kalkul a mamon.
