Středa 10. 1. 2024 – doba vánoční

1 Sam 3,1-10.19-20

Chlapec Samuel přisluhoval Hospodinu pod Elim. Hospodin mluvil v té době zřídka a vidění nebylo časté. Jednoho dne spal Eli na svém místě; oči se mu počaly kalit, takže přestával vidět. Hospodinova lampa nebyla ještě zhasnuta a Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: "Samueli!" On odpověděl: "Tady jsem." Běžel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On pravil: "Nevolal jsem tě, vrať se a spi." Šel tedy spát. Hospodin zavolal podruhé: "Samueli!"

Samuel vstal, šel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On odpověděl: "Nevolal jsem tě, synu můj; vrať se a spi." Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově. Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: "Hle, tady jsem, volal jsi mě." Tu Eli pochopil, že chlapce volal Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: "Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: `Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.'" Samuel tedy šel spát na své místo. Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: "Samueli, Samueli!" A Samuel řekl: "Mluv, tvůj služebník poslouchá." Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar, takže celý Izrael od Danu až po Beršebu poznal, že Samuel byl ustanoven Hospodinovým prorokem.

Anna (Chana) splnila svůj slib a odevzdala svého syna Hospodinu, resp. ke službě ve svatyni. Tenhle příběh mám moc ráda, protože mluví o naprosté nečekanosti Božího povolání, jak pro Eliho, tak pro Samuela. Zkušenost Eliho nakonec vede k tomu, že rozpozná, oč jde, a umí poradit. Duchovní průvodci na cestě životem nejsou k zahození. Eli jen slouží Božímu povolání pro někoho jiného. Druhou důležitou věcí je, že Samuel se naučil naslouchat Božímu hlasu, Božím sdělením. A je jasné, že Bůh ani tehdy, ani nyní nemluví slovy lidskými, nýbrž člověka vede k poznání, k porozumění znamení času, tedy tomu, co je třeba dělat. K tomu je zapotřebí čistoty mysli i srdce.

Mk 1,1,29-39

Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: "Všichni tě hledají!" Odpověděl jim: "Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel." A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy.

Jednak se z příhody dozvídáme, že Petr byl ženatý, tedy měl rodinu (podle 1 Kor 9 ho jeho žena pravděpodobně posléze provázela na cestách), jednak vidíme, že Ježíš se zabývá obyčejnými lidmi a nikde tu není řeč o prosbě, aby ji uzdravil nebo o její víře. Prostě Ježíš dělá to, co je třeba, všímá si potřeb druhých, vnímá situaci. A Petrova tchyně se hned ujímá své role hostitelky.

Jeho léčitelské schopnosti vyvolávaly samozřejmě zájem všech, kdo potřebovali pomoc. Ježíš se ovšem nenechá opít zájmem, slávou ani nepřipouští svědectví zlých duchů, tedy zla. Naopak se uchyluje do samoty, aby mohl být s Otcem. I on potřeboval intimní chvíle s Bohem. A když ho učedníci hledají a najdou, tak odchází s nimi pryč, protože jeho cílem není se nechat oslavovat, nýbrž sloužit, šířit dobro, ukazovat, co je Boží království. Ježíš sebou nenechá manipulovat, nepodléhá davové euforii a netouží po oslavě své osoby.