Čtvrtek 10. 10. 2024 – 27. týden v mezidobí

Gal 3,1-5

Ach, vy pošetilí Galaťané! Kdo vás to uhranul? Vždyť vám byl zrovna před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný! Jen to bych od vás rád věděl: dostali jste Ducha za skutky Zákona, anebo za víru, jak vám byla hlásána? To jste tak pošetilí? Začali jste duchem, a teď končíte tělem? Tak veliké věci jste prožili, a všechno je nadarmo? V tom případě by to ovšem bylo nadarmo. Tedy ten, který vám uděluje Ducha a dělá mezi vámi zázraky, činí to za skutky Zákona, anebo za víru, jak vám byla hlásána?

Pavel se obrací na své adresáty s výčitkou, protože oni podlehli tlaku nově příchozích misionářů. Znovu zdůrazňuje, že formální napojení na židovství je krokem zpět. Dar Ducha, jehož se galatským křesťanům skrze křest dostalo, staví Pavel do protikladu k obřízce (končit tělem). Pavlovo odmítnutí připojení křesťanů z pohanství k židovství není degradací židovství, nýbrž odmítnutím relativizace křtu jako definitivního přivtělení ke Kristu a vstupu do nového společenství, církve, do prostoru nového stvoření. Zákon ve smyslu nezbytné podmínky účasti na Božím vyvolení, stvrzené obřízkou a rituálními předpisy, už pozbyl své platnosti.

Lk 11,5-13

Ježíš řekl svým učedníkům: „Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci s prosbou: `Příteli, půjč mi tři chleby. Právě totiž ke mně přišel můj přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu předložil.' On však by mu zevnitř odpověděl: ‚Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřeny a moje děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.‘ Říkám vám: Když přece vstane a dá mu, tedy ne proto, že je to jeho přítel, ale pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu všechno, co potřebuje. Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám! Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Je mezi vámi takový otec, že když ho syn poprosí o chléb, on mu dá kámen. Anebo když ho poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada? Anebo když ho poprosí o vejce, on mu dá štíra? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí!“

Lukáš zdůrazňuje důležitost vytrvalosti v prosebné modlitbě. Nejde však o neustálé omílání proseb, nýbrž o pevnou důvěru. Poněkud překvapivá je Boží odpověď na prosby, protože jí je podle evangelisty nikoliv jednoduše splnění daných proseb, ale dar Ducha. To, oč je třeba především prosit, je tento dar, dar porozumění tomu, oč jde, dar vhledu do situace a důvěry v Boží lásku.

Právě v této chvíli je nanejvýš třeba se modlit, prosit, hledat, tlouci. Prosit musíme především za svou ochotu přijmout Boží jednání, jakkoliv mu nerozumíme, hledat je třeba to, co můžeme udělat my, tlouci ze všech sil je třeba, aby se nebe otevřelo a sneslo se na nás a celý svět Boží smilování. Čas naléhavé a úpěnlivé modlitby je tady.