Neděle 10. 12. 2023– 2 . neděle adventní

Iz 40,1-5.9-11

Těšte, těšte můj národ - praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost, vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: "Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná! Hospodinova velebnost se zjeví a každé tělo společně uzří, že mluvila Hospodinova ústa."

Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst, pozdvihni mocně svůj hlas, ty, který hlásáš pro Jeruzalém radostnou zvěst! Pozdvihni (svůj hlas) a neboj se; řekni judským městům: "Hle, váš Bůh! Hle, Pán, Hospodin, přichází s mocí, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu a před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede."

Další z útěšných textů z knihy Izajáš. Tento text reaguje na novou situaci, nově nabytou svobodu, možnost návratu z exilu, z babylonského zajetí, do Jeruzaléma a Judska. Bůh přichází a je třeba mu otevřít cestu – urovnat vnější poměry, ale především mu otevřít cestu v sobě. Na tento výrok se odvolává i Jan Křtitel ve svém kázání k obrácení Izraele. Zároveň Izajáš vyzývá k hlásání, k radosti, k vystoupení na horu, tedy k povznesení nad to, co člověka sráží, k získání nadhledu, k odstupu, aby člověk uviděl v širších souvislostech a mohl pravdivě a radostně svědčit. Vystoupit na horu a dívat se dolů je užitečnou zkušeností právě nadhledu, vidění celku, odstupu od malicherností, nadechnutí a svobody.

Na závěr je přidán obraz mocného Boha, který však přichází jako starostlivý pastýř, jako něžný ochránce slabých a ohrožených. Mzdou a ziskem Hospodinovým je jeho lid. Jsem to i já jako jednotlivec.

2 Petr 3,8-14

Jednu věc, milovaní, nesmíte přehlédnout: že je u Pána jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, jak ho někteří (lidé) obviňují z otálení, ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání. Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem i země a všechno, co se na ní bude nalézat. A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně, a tak očekávali a urychlovali příchod toho Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru. Ale my čekáme – jak on to slíbil – nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost. Když tedy na to musíte čekat, milovaní, horlivě se snažte, abyste byli před ním bez poskvrny a bez úhony v pokoji.

Konec tohoto světa jednou zcela jistě nastane. Není naší věcí řešit, kdy to bude, protože Bůh nežije v našem čase, není jím limitován. Je však třeba mít na paměti, že nejen svět, ale především my sami jsme koneční a nikdo z nás neví „jak dlouho ještě“. Autor listu říká zvláštní věc, že totiž máme svým svatým životem urychlovat příchod Božího dne, kdy tento starý svět bude přetaven v nový. Normální současný člověk si však přeje pravý opak, nepřeje si konec naší civilizace, konec světa, naopak! V textu jsou použity apokalyptické obrazy, které však mají symbolický význam. Urychlovat příchod Božího království lze v tom smyslu, že čím víc lidé žijí pro dobro, spravedlnost a lásku, tím více je tu Boží království přítomno. Boží království je dar Boží, ale jeho uskutečnění je svěřeno i do rukou lidí.

Mk 1,1-8

Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím: Je psáno u proroka Izaiáše: "Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!" Když Jan Křtitel (vystoupil) na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a (přitom) vyznávali své hříchy. Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. Kázal: "Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým."

Jan svou výzvou k obrácení otevírá cestu pro toho, kdo je pravým Mesiášem. Jan, přestože je ve své činnosti velmi úspěšný, si nečiní nárok na místo, které je určeno někomu jinému, nechce si hrát na mesiáše. Ustupuje, aby Ježíš měl volnou cestu a mohl naplnit své poslání. Mesiášský komplex je velmi zrádný právě v životě těch, kdo mají úspěch ve své činnosti pro lidi. Jan ukazuje zdravý přístup a cestu k tomu, jak nepropadnout sebestřednosti ve službě druhým, jak druhé nepoužívat k pěstování vlastního já.

O Janově činnosti mluví i Josephus Flavius ve svých Starožitnostech. Z toho je zřejmé, že Jan Křtitel byl významnou postavou své doby, jeho kázání mělo velký dopad, a proto ohrožoval mocné, takže Herodes Antipas ho dal popravit. Vyzýval k obrácení, k nápravě jednání i smýšlení, lidé brali jeho slova vážně. Kéž bychom i my uvěřili, že je čas obrácení, jenž neznamená sypání popela na hlavu, ale obrácení od sebe k Bohu, hledání jeho tváře.