Pondělí 10. 7. 2023 – 14. týden v mezidobí
Gn 28,10-22a
Jakub vyšel z Beršeby a ubíral se do Charánu. Když přišel na jedno místo, zůstal tam přes noc, neboť slunce už zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které byly na tom místě, položil si ho pod hlavu a na tom místě ulehl. Měl sen: Viděl žebřík opřený o zem, jeho vrchol se dotýkal nebe a Boží andělé vystupovali a sestupovali po něm. Hospodin stál nad ním a řekl: „Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abraháma a Bůh Izáka. Zemi, na které ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstva bude jako prachu na zemi a rozšíříš se na západ a na východ, na sever a na jih. V tobě a v tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi. Já budu s tebou a budu tě chránit, kamkoli půjdeš, a přivedu tě zpět do této země, neboť tě neopustím, dokud nesplním, co jsem ti slíbil.“ Když se Jakub probudil ze sna, řekl: „Opravdu, Hospodin je na tomto místě, a já jsem to nevěděl!“ Bál se a řekl: „Jak hrůznou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána do nebe.“ Jakub časně ráno vstal, vzal kámen, který měl pod hlavou, postavil ho tam na památku a pomazal ho svrchu olejem. Nazval to místo Betel (Dům Boží), kdežto dříve se to město jmenovalo Luz. Jakub se zavázal slibem: „Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě chránit na této cestě, kterou konám, dá-li mi pokrm k jídlu a šaty k oblečení a vrátím-li se zdráv a v pořádku do domu svého otce, bude Hospodin mým Bohem. A tento kámen, který jsem položil na památku, bude domem Božím.
Jákobův žebřík s anděly, vize Boží přítomnosti a propojení Božího světa s tím pozemským. Bůh se znovu zavazuje Jákobovi k obdržení země i k četnosti potomstva. Zjevuje se mu ve snu, ale přesto je to pro Jákoba zjevení reálné. Proto místo, kde toto setkání s Hospodinem zažil, zasvěcuje Hospodinu. A tak je také pojmenovává Bet-el, tedy Dům Boží.
Nejspíš na tuto scénu navazuje Ježíš v Janově evangeliu, když říká právě povolaným učedníkům Filipovi a Nataneolovi: „Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“ (Jn 1,51). Ježíš je tím Domem Božím.
Mt 9,18-26
Když Ježíš mluvil, přišel jeden představený synagogy, padl mu k nohám a řekl: "Právě mi umřela dcera. Ale pojď, vlož na ni ruku, a bude žít!" Ježíš vstal a šel za ním, on i jeho učedníci. Vtom k němu přistoupila zezadu jedna žena, která trpěla krvácením dvanáct let, a dotkla se střapce jeho šatů. Řekla si totiž: "Jestli se dotknu jen jeho šatů, budu uzdravena." Ježíš se obrátil, a když ji uviděl, řekl: "Buď dobré mysli, dcero. Tvá víra tě zachránila." A od té chvíle byla ta žena zdravá. Když Ježíš přišel do domu (toho) představeného a uviděl pištce a hlučící dav, řekl: "Odejděte! Vždyť to děvče neumřelo, jenom spí." Posmívali se mu. Když vykázali zástup ven, vstoupil, vzal ji za ruku, a děvče vstalo. Zpráva o tom se roznesla po celé té krajině.
Matoušovo evangelium podává ve zkrácené verzi příběh o dvou uzdraveních, ba vzkříšení z mrtvých, a to ženy s krvotokem a (Jairovy) dcery, která je již mrtvá, převzatý z evangelia Markova. Evangelista oba příběhy výrazně zjednodušil, dokonce není ani uvedeno jméno představeného synagogy ani další detaily, jimiž vyprávění v Mk oplývá. Dcera představeného synagogy je zde dokonce již mrtvá. Veškerá pozornost je zaměřena na Ježíšovu moc (ani smrt pro něj není překážkou) a sílu víry jednajících osob (ženy a otce).
Asi se nám nepoštěstí být svědky takovýchto událostí, ale můžeme svou vírou dosáhnout toho (jako ta žena), že Ježíš promění náš život. Nejspíš ne ve smyslu fyzického uzdravení, nýbrž ve smyslu vnitřního prozření. A to je někdy mnohem více než fyzické zdraví.
