Čtvrtek 10. 8. 2023 – 18. týden v mezidobí, svátek sv. Vavřince

2 Kor 9,6-10

Bratři! Kdo rozsévá skoupě, skoupě bude také sklízet, a kdo rozsévá požehnaně, požehnaně bude také sklízet. Každý ať dá podle toho, jak se sám u sebe rozhodl, ne s těžkým srdcem a proti své vůli, protože Bůh miluje radostného dárce. A Bůh je dosti mocný, aby vás hojně zahrnul svými dary, takže pak budete mít vždycky a ve všem dostatek, že stačíte i na to, abyste dělali mnoho dobrých skutků. Stojí to v Písmu: ‚Hojně rozdává chudým, jeho štědrost potrvá navždy‘. A ten, který poskytuje rozsévači semeno a chléb k jídlu, poskytne a rozmnoží i vám osivo a dá vzrůst plodům vaší štědrosti.

Pavel píše do Korinta, aby povzbudil tamní křesťany ke štědrosti vůči jeruzalémským křesťanům, kteří se ocitli v situaci velkého nedostatku. Formuluje přitom důležitou zásadu: darovat je třeba s radostí a z upřímného zájmu o potřeby druhého. Pak dar přinese velké požehnání a plodnost. Moci dávat je privilegium, dělit se s potřebnými nezbytnost. Kdo dává, dostává – a dostává mnohem víc než to, co daroval. A nejde jen o „nebeskou odměnu“. Do hrobu si stejně nikdo z nás nic neodnese. Když člověk se rozdělí s druhými, daruje nezištně a s radostí, je nejvíc obdarován on sám.

Jan 12,24-26

Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou.“

Tato Ježíšova slova z Janova evangelia jsou paralelou k výrokům u synoptiků o nesení kříže a následování. Kdo se nasadí pro dobro, pro druhé, pro službu obecným věcem, ten se musí vzdát mnohého, avšak jeho skutky, jeho činnost se stávají zdrojem života, i když to tak – stejně jako u toho zrna – může dlouho trvat. Nic z toho dobrého, co člověk s upřímným srdcem udělá, nezanikne. Pravda a láska zvítězí, říkal Václav Havel, a má pravdu. Posměvači, cynikové a pragmatici vidí jen bezprostřední prospěch, ale to je velmi krátkozraké. Dobro se nemůže ztratit a my máme jistotu, že nakonec všechno zlo zanikne, shoří a nezbude z něho nic. Není úplně snadné se na to spolehnout, není úplně snadné přijmout roli semene, které odumře, ale je to životadárné.